www.obecusti.cz| www.mestovsetin.cz| www.kr-zlinsky.cz| www.hornolidecsko.cz  
hlášení rozhlasu

Informace o obci
  Základní údaje
  Informace ze zákona
  Vizitka
  Geoportál obce
Obecní úřad
  Kontakt
  Zastupitelstvo
  Zákaz podomního prodeje
  Zákaz sázkových her
  Vyhláš. o nočním klidu
  Vyhl.o sjízd.míst. kom.
  Czech Point
  Úřední deska
  Smlouvy ke zveřejnění
  Hospodaření obce
  Návštěvní kniha
  Svoz odpadu 2017
  Místní poplatky
  Hřiště - provozní řád
Sbírky zákonů
Ústecký zpravodaj
  Březen 2016
  Červen 2016
  Září 2016
  Prosinec 2016
  Březen 2017
  Červen 2017
  Září 2017
Program rozvoje obce
Územní plán
Historie obce
  Slovo úvodem
  Popis obce
  Feudální doba do 1666
  Feudální doba do 1848
  Rod Trliců
  Vybavení domácností
  Ústí za let 1848-1914
  Přehled držitelů usedlostí
  Sčítání lidu 1857
  Sčítání lidu 1910
  Ze života val.dědiny
  První světová válka
  Doba ČSR 1918-1939
  Německá okupace
  Osvobození obce
  Škola a učitelé
  Pamětihodnosti
  Z kroniky 1945-1995
Fotogalerie
  Dnešní obec
  Dnešní obec-letecky
  Historické snímky
  500. výročí obce
  60. výročí osvobození
Kultura v obci
  Kultura 2006
  Kultura 2007
  Kultura 2008
  Kultura 2009
  Kultura 2010
  Kultura 2011
  Kultura 2012
  Kultura 2013
  Kultura 2014
  Kultura 2015
  Kultura 2016
Hasiči
Šachy Ústí
Mateřská škola
  Kontakt
  Rekonstrukce budovy
  Slavnostní otevření
  Dětský karneval
Jízdní řády
Obecní knihovna
Kam za kulturou
Vsetínské noviny
Dotace obci
  Dětské hřiště
  Veřejně prospěš. práce
  Dotace hasičům



Zpět

Škola a učitelé (před rokem 1945)

Již od středověku byla škola a školství součástí duchovní správy. V období monopolního postavení římskokatolické církve před rokem 1781 byla nejbližší škola, kam mohly děti z Ústí docházet, ve Vsetíně. Po vydání tolerančního patentu vznikla ve Vsetíně evangelická škola luterská a později i reformovaná. Do těchto škol měly docházet i děti poddaných z Ústí. Ve snaze upevnit mezi dětmi vliv víry, o jejíž svobodné vyznávání podstoupili dlouhý zápas plný obětí, usilovali již na počátku 19. století o zřízení samostatné evangelické školy v Ústí.

Nejdříve jim byl vnucován učitel katolického náboženství, kterého však odmítli přijmout, i přesto, že někteří z nich byli vsazeni do vězení. Nejprve se vyučovalo v domě čp. 3. "Liternímu umění", tj. čtení a psaní, tam vyučoval rolník Mazáč, který bydlel na pasece Rublov. Roku 1820 byla přestavěna na učírnu dosavadní obecní sýpka č. 50.


Chalupa č.50, v níž se vyučovalo před rokem 1874.

Tam docházel vyučovat děti ústeckých občanů dvakrát v týdnu učitel evangelické reformované školy ze Vsetína Jan Jílek a po něm pak Josef Kallabus přes zimu roku 1849/1850. Dvakrát týdně do Ústí docházel z evangelické školy augšpurského vyznání František Winkler.

Později se organizace školního vyučování v Ústí změnila v tom smyslu, že dvakrát týdně tam vyučoval učitel Pellar z Janové a čtyřikrát týdně pak děti z Ústí docházely do školy v Janové, kde učitel Pellar bydlel. Stejně probíhalo vyučování i za Pellarova nástupce Jana Obadala až do roku 1869.

Jestliže v roce 1848 bylo zrušeno poddanství a robota, pak žádoucí uvolnění v oblasti náboženské a ve školství přinesly až zákony z konce šedesátých let. Dosud byla obě evangelická vyznání jen trpěna. Zákonem z 21.prosince 1867 byla vyhlášena náboženská svoboda, zákon z 25. května 1868 začal proces vymanění školství z církevního vlivu. Učitel Václav Živocký o této době do školní kroniky ústecké školy napsal:

"...nastala doba, kde se parou jezdí, rychlostí blesku píše a světlem maluje. V době té neobejde se, když umí jen někdo poněkud čísti a jméno své podepsati. Časové požadavky jsou nyní na každého občana mnohem větší a vyšší stupeň vzdělanosti jest každému nezbytným, má-li zaujímati místo mezi občanstvem pokročilým".

Na žádost obecního výboru zemská školní rada v Brně výnosem ze 7. dubna 1873 povolila zřízení jednotřídní obecné školy v Ústí. Učitel této školy měl dostávat roční plat 500 zlatých, za každé dítě navštěvující školu měli rodiče platit 4 krejcary týdně. Výnosem z 9. června 1873 byla obec Ústí prohlášena školním obvodem. Do místní školní rady, která měla dohlížet na chod školy, byli zvoleni občané Jan Trlica č.16, Jan Holubec č. 61, Jan Štach č. 23 a Pavel Trlica č. 3. Na obsazení místa učitele byl vypsán konkurs. Úspěšně z něj vyšel vsetínský rodák Václav Živocký (* 18. 9. 1846), který dosud učil na evangelické škole ve Velké Vrbce u Strážnice. Učitelem v Ústí byl ustanoven prozatímně dne 31. prosince 1873. Obecná škola v Ústí tak od počátku roku 1874 začala plnit své poslání. Tehdy do ní docházelo 67 dětí. Učírna měla rozměry 5 x 4 m, v rohu místnosti stála pec.


Václav Živocký, učitel a správce školy v letech 1873-1907.

Stará školní budova č. 50 svému účelu nevyhovovala. Učitel Václav Živocký bydlel v chalupě Jana Štachy č.13, kterému obec platila 20 zl. nájemného ročně. Obecní zastupitelstvo se rozhodlo postavit novou školní budovu. Dosavadní dřevěnou školní budovu č. 50 obec prodala v dražbě za 237 zl. Tomáši Škyvarovi. To ovšem na stavbu nové školy ještě nestačilo. Zemská školní rada poskytla obci půjčku 1000 zl. na 5 procentní úrok. Občané pak přispěli rovným dílem částkou 42 zl. Dluh měl být splacen do deseti let.

Dne 30. května 1876 byl položen základní kámen a do hořejšího úhlu v průčelí, tj. směrem k Leskovci, byla zazděna plechová krabice s pamětní listinou. Stavba školy byla svěřena staviteli Pavlu Leskovjanovi ze Vsetína. Stavba si vyžádala náklad 1279 zl. a obec mu pak poskytla ještě příplatek 29 zl., takže celkový náklad pak činil 1308 zl. Dne 22. října 1876 byla škola v Ústí slavnostně vysvěcena seniorem reformované církve Opočenským ze Vsetína. Na slavnosti promluvil dále farář evangelické církve aug. vyznání Jurenka a okresní školdozorce Matouš Václavek ze Vsetína. Školní budova dostala číslo popisné 76.


Škola v roce 1905, v pozadí Pončíkova chalupa č.51.

Školu tehdy navštěvovalo 79 dětí, z toho 68 ve věku 6 - 12 let a 11 ve věku 12 - 14 let. Co do náboženství bylo 41 dětí evang.aug. vyznání, 27 vyznání reformovaného a 11 katolického. Starostou obce byl Pavel Krampota č. 12, prvním radním byl Jan Trčálek č. 2 radním Josef Šťastný č. 30. S Tomášem Brhlíkem č. 7 obec vyměnila část jeho parcely sousedící se školou, kterou pak postoupila do užívání učiteli Živockému. Ke škole postavené na stavební parcele 147 patřil ještě chlév a zahrada o celkové výměře 121 čtverečních sáhů.

Učitel Václav Živocký, který nastoupil do Ústí roku 1874, působil tam až do roku 1907. Zažil zde mnoho příjemných ale i méně příjemných chvil. V roce 1876 se přestěhoval do nové školní budovy. Podle sčítání lidu z roku 1880 měl ve chlévě při škole krávu a jalovici, o které pečovala jeho služka. Po neúrodě v letech 1879 a 1880 nemohli rolníci odvádět předepsaný roční plat a v důsledku toho učitelské mzdy byly vypláceny až se čtvrtletním zpožděním. Živockého úsilí, aby všechny děti řádně navštěvovaly školu, ne všichni usedlíci z Ústí chápali. Tu a tam bylo nutno sáhnout i k pokutám, aby byli nepořádní rodiče přinuceni posílat své děti do školy. Určité napětí mezi obecním výborem a učitelem se projevilo počátkem roku 1882 požadavkem, aby ze svého bytu ve škole odváděl obci nájem. Naštěstí pro učitele Živockého zemská školní rada v Brně toto usnesení zrušila.

V roce 1889 udělila okresní školní rada ve Valašském Meziříčí úlevu v povinné školní docházce žákům školy v Ústí v tom smyslu, že mohli chodit školu navštěvovat jen po šest let. Na počátku roku 1890 byl správcem školy Václav Živocký, římsko-katolické náboženství vyučoval farář Augustin Žádník, evangelické náboženství senior Karel Opočenský a farář Samuel Jurenka. Předsedou místní školní rady byl rolník Pavel Trlica č. 3, místopředsedou byl hostinský Jan Trlica č. 16 a členy rolníci Jan Merenda č. 5 a Jan Trlica č. 65. V devadesátých letech vyučoval evangelické náboženství a. v. sám učitel Václav Živocký. Děti z katolických rodin docházely na vyučování katolického náboženství vždy ve středu odpoledne do Janové.

Dle statistiky pořízené 30. dubna 1890 bydlel správce školy Václav Živocký přímo v budově školy bezplatně. Ve školní knihovně pro učitele bylo 15 svazků a v žákovské knihovně 39 svazků. Ve škole se nevyučovaly ruční práce a také tělocvik, neboť Václav Živocký byl od jeho vyučování osvobozen. Šestnáct z 66 školou povinných dětí mělo tzv. úlevy, tj. byly zčásti osvobozeny od školní docházky. Bez ohledu na to zameškání školy dosahovalo 16 %, čili z 66 dětí každý den v průměru 10 dětí ve škole chybělo. Václav Živocký tak musel jako učitel svou pozornost rozdělit mezi přibližně 50 žáků rozdílného věku, kteří se tísnili v jediné místnosti.

Dne 21. prosince 1891 zažil učitel Václav Živocký i děti ústecké školy nemilé překvapení, když školu znenadání navštívil zemský školní inspektor V. Royt v doprovodu okresního školního inspektora J. Kroutila. Ze 64 školou povinných dětí jich tehdy 20 chybělo. Kvůli panujícím velkým mrazům (-23°C) děti z pasek do školy nepřišly. Učitel muset předvést, jak s dětmi probírá učivo o počátcích řemesel. Jistě si pak oddechl, když návštěva odejela směrem na Hovězí.

Mimo školu mnoho dalších příležitostí k rozšiřování svého rozhledu děti neměly. Pravidelné oslavy císařových narozenin a tu a tam také jiných významných událostí v habsburském rodu jen tu a tam zpestřila více či méně očekávaná návštěva okresního školního inspektora, či jiné důležité osobnosti v obci nebo ve škole. V roce 1892 děti v čele s učitelem navštívily národopisnou valašskou výstavu ve Vsetíně, a to bylo vskutku něco neobvyklého. Děti z nejchudších rodin dostávaly zpravidla již koncem století učebnice zdarma - biblickou dějepravu, čítanky, mluvnici a početnice. Vzdělání dětí z Ústí končívalo většinou na ústecké "alma mater". Roku 1893 např. jen čtyři chlapci docházeli na měšťanskou školu ve Vsetíně - byli to František Gebauer č. 75, Josef Holubec č. 61, Jaroslav Trlica č.16 a Karel Vaculík č. 36. Učební pomůcky ve škole odpovídaly skromným možnostem rozpočtu. Počet knih v žákovské knihovně se podařilo roku 1893 rozšířit na 56. Učitel Václav Živocký si pokládal za čest, když c.k.okresní školní rada ve Valašském Meziříčí usoudila,"že návštěva na této škole jest v měsících zimních uspokojivá, v měsících letních méně pořádná a výsledky vyučování pak že jsou dostatečné". Již počátkem devadesátých let se žáci ve "školní štěpnici" učili roubování a pěstování ovocných stromů.

V roce 1894 se do Ústí přistěhovalo několik sklářských rodin. Děti z těchto rodin musely doma často pečovat o své mladší sourozence, byly pověřovány domácími pracemi a musely pomáhat i v huti. V důsledku toho silně poklesla návštěva školy, což potrvalo do března 1896, kdy se sklářské rodiny z Ústí odstěhovaly. Okresní školní rada ve Valašském Meziříčí konstatovala, že návštěva školy v Ústí je v zimních měsících uspokojivá, v měsících letních méně pořádná a výsledky vyučování pak byly označeny za dostatečné.

Dne 23. dubna 1896 podnikl učitel Živocký se svými žáky návštěvu vsetínských škol. Ústecké děti tam poprvé viděly některé fyzikální pokusy a prohlédly si přírodopisné pomůcky.

V roce 1900 školu navštěvovalo 70 žáků ve věku od 6 do 14 let. Školní rok začínal 16. září a vyučovalo se celkem 46 týdnů. Školní knihovna čítala 110 svazků, při škole byla zahrada se štěpy. Správce školy Václav Živocký měl za sebou již více než 30 let učitelské praxe. Pobíral plat ve výši 1340 korun a za vykonávání funkce obecního tajemníka 40 korun. Katolickému náboženství vyučoval vsetínský farář a děkan Augustin Žádník, evangelickému náboženství a.v. vikář Justus Hruška a evangelické náboženství h. v. farář Jan Skalák. Zcela běžným bylo tehdy očkování dětí, které prováděl obvodní lékař Dr. Sova ze Vsetína.

Obvod školy v Ústí tvořil katastr obce. V r. 1900 byly paseky u Krošenků s domy čp. 44, 45, 55 a 56 z obvodu školy v Ústí vyčleněny a připojeny do obvodu školy v Janové. V březnu 1904 podobně jako roku 1896 shlédli žáci ústecké školy ve fyzikálním kabinetě vsetínské měšťanské školy pokusy s elektřinou a jistě k veliké radosti také pojízdný zvěřinec, který tehdy ve Vsetíně hostoval.

Dne 13. července 1907 při slavnostním ukončení školního roku se rozloučil se svými žáky po 34 leté činnosti správce školy Václav Živocký, který se odebral na odpočinek na Vsetín. Učitel Živocký byl znám svou pracovitostí. Jeho pracovní den ve škole začínal prý již ve čtyři hodiny ráno. Ač měl jednu ruku již od mládí nezdravou, podle potřeby konal i fyzicky náročné práce. "Byv požádán, rád pomohl, poradil, kdo ho chtěl pozdravem předejíti, musil si pospíšiti" - zapsal o něm do kroniky jeho nástupce. Václav Živocký penze mnoho neužil, neboť již 4. února 1908 zemřel. V konkurzu, který byl na obsazení místa vypsán, obecní rada vybrala za jeho nástupce Josefa Holubce, rodáka z Ústí, který byl tehdy učitelem v Pržně. Zemská školní rada nicméně jmenovala správcem školy v Ústí Jana Janáčka (* 6.3.1873 v Blansku), který do té doby učil v Ratiboři. Místo nastoupil 1. září 1907. V době jeho nástupu vyučoval evangelickému náboženství a. v. Gustav Říčan, farář z Hovězí, reformované náboženství farář Jan Skalák ze Vsetína a katolickému náboženství vsetínský děkan Augustin Žádník. Do jeho hodin docházeli i žáci z katolických rodin z Janové.

V průběhu roku 1907 byla škola v Ústí na náklad obce opravena. Mimo jiné byly položeny nové podlahy, provedeny nátěry oken, postaven nový sporák, vybetonován sklep a živý smrkový plot u školní zahrady vysazený roku 1878 byl nahrazen laťkovým plotem. V upomínku na jubileum 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. byla uspořádána školní stromková slavnost za velké účasti školní mládeže i dospělých. Podél obecní cesty Na drahách bylo tehdy vysázeno 40 jabloňových štěpů parmeny zimní a jadrnáče ribstonského. V květnu 1908 bylo do školy zakoupeno nejnutnější tělocvičné nářadí - žebř, šplhadla, hrazda a bradla.

Počínaje školním rokem 1909/1910 se děti ve škole v Ústí vyučovaly ženským ručním pracím. Jejich první učitelkou byla Malvína Kalendová, jež je vyučovala také v Senince a v Leskovci. Pravidelně byly každoročně pořádány dětské slavnosti nazývané již tehdy Dětský den. Konaly se při nich sbírky mezi rodiči. Jejich výtěžek nebýval velký, ale i přesto byly vítaným přínosem pro spolky, které pečovaly o mládež.

Ve školním roce 1912/13 si okresní školní rada povšimla narůstajících obtíží při zajišťování normálního vyučování v Ústí. Rozměry třídy připouštěly dle tehdejších předpisů nejvýše 30 žáků. V roce 1912 však školu navštěvovalo dokonce 82 dětí. Proto okresní školní rada vyzvala 22. 11. 1912 místní školní radu v Ústí, aby vyhledala vhodnou místnost pro zřízení pobočky. Procento absence žáků ve škole dosáhlo 9,1. Příčinou zhoršení byly i bídné sociální poměry rodičů. Např. žákyně R. Hromadová nechodila do školy po celý rok. Její rodiče kvůli alkoholismu a sudičství přišli o všechen majetek. Její otec odešel do světa a nebylo o něm zpráv, matka musela chodit po výdělku a žačka musel nést veškerou péči o domácnost a ještě o dva nedospělé sourozence. Také žáci z pasek, zvláště ze Srní vzdáleného 4 km, pro špatné cesty hodně zameškali. Anketou bylo zjištěno, že téměř všichni žáci (79) občas požívali alkohol. V roce 1913 byla střecha školy pokryta cementovými taškami, které dodal ze své cementářské výrobny v Ústí stavitel Londin.


Žáci obecné školy s učitelem J.Ondryášem, prosinec 1915.

Výzvě okresní školní rady ke zřízení pobočné třídy při jednotřídní ústecké škole obec vyhověla roku 1914. A tak během tří měsíců se podařilo upravit pro účely vyučování místnost v domku T. Brhlíka č. 7. Úprava učebny a zřízení záchodů přišlo obec na 530 K, za nájem, úklid a vytápění měla obec Brhlíkovi platit 200 K ročně. Vznik 1. světové války však otevření pobočky znemožnil. Správce školy Jan Janáček musel narukovat. Nahradit jej měl učitel Julius Macháček, ale i ten již koncem října putoval na frontu také. Místo něj přišel učitel Josef Hrubeš dosud působící v Kateřinicích. Již za rok odcházel na frontu i on. Od 15. října 1915 vyučoval v Ústí František Ondryáš, který se vrátil z fronty jako invalida. I on však brzy odešel a škola znovu osiřela. Učitelé se i v následujícím roce na ústecké škole střídali.

Válečné poměry způsobily zhoršení sociálních poměrů a samozřejmě ovlivnily i školní docházku. Zostřené censuře padly za oběť mnohé učebnice - čítanky, mluvnice a dokonce i zpěvníky, byly pořádány časté sbírky šatstva, plodin a různých předmětů, které měly ulehčit situaci strádajících vojáků na válečných frontách. Práce učitelů v těchto dobách byla velmi složitá. Děti trpěly nedostatečnou výživou a při tom byly nuceny vykonávat těžké práce, ba co víc školními úřady byly k nim přímo vybízeny. Zvláště nepříjemná byla drahota, která citelně doléhala na všechny bez rozdílu.

Po ukončení války teprve koncem listopadu se vrátil z Albánie po 4 letech a 3 měsících vojenské služby Jan Janáček, který se pak 1. ledna 1919 se ujal vedení školy. Od Nového roku byla také konečně otevřena pobočka u Brhlíků č. 7 a škola v Ústí se tak stala dvoutřídní. V 1. třídě, v níž bylo 41 žáků, vyučovala učitelka Heřma Dančáková a 2. třídu se 44 žáky vedl správce školy. Po sloučení obou evangelických církví vyučoval v 1. třídě náboženství katecheta Emil Pokorný a ve 2. třídě farář Jan Skalák, katolické náboženství vyučoval kooperátor Jan Rozehnal.

Bezpochyby velký význam pro Ústí, v němž děti trpěly podvýživou, měla akce Československá péče o dítě založená v dubnu 1919 americkou pomocnou akcí z podnětu Mr. Herberta Hoowera. Od září 1919 do července 1920 se ve škole vařily polévky pro 50 dětí z Ústí. Starší dostávaly denně půl litru polévky, kterou vařila manželka učitele Janáčka a děti mladší 6 let dostávaly 1/3 litru kakaa denně a později také kakaových sucharů. Z pomoci americké mise pocházelo také 18 zimníků, které byly spolu s obuví rozděleny mezi 18 sirotků po padlých a nezvěstných vojácích.

Pobočka u Brhlíků v domku č. 7 byla v provozu jen necelého půl roku. Majitel domku nájemní smlouvu vypověděl a obec musela hledat nové prostory. Návrh na zrušení obecního hostince se nepodařilo prosadit. Nakonec pronajala obci místnost ve svém domě č. 68 Františka Kašparová za o roční obnos 600 K a bezplatné užívání půl měřice obecního pole u leskoveckého mostu. Na úpravu místnosti obec majitelce uhradila 300 Kč. V této nové pobočce se začalo vyučovat 1. ledna 1920.


První třída obecné školy s učitelkou J.Pištorovou, říjen 1921.


Druhá třída s řídícím učitelem J.Janáčkem, říjen 1921.

Na základě výsledků inspekce okresního školdozorce Ludvíka Gabriela z 12. listopadu 1921 usnesla se místní školní rada 17. prosince 1921 rozšířit školu nadstavbou 1. poschodí dosavadní budovy, přístavbou schodiště a záchodů. Stejné stanovisko zaujalo jednomyslně 26. prosince 1921 i obecní zastupitelstvo. Plány zpracoval ústecký rodák stavitel František Gebauer a 6. března 1922 okresní správa politická ve Vsetíně udělila povolení ke stavbě. Počáteční nadšení zrodilo myšlenku na uskutečnění této přestavby již v roce 1922. Obec však nebyla dostatečně připravena a odložila zahájení stavby na následující rok 1923. Jednání se sousedkou Marií Trčálkovou, od níž obec hodlala přikoupit část pozemku, se vyvíjelo dramaticky. Jednu chvíli měla navrch myšlenka vystavět raději školu novou a to na Výpustách, neboť M. Trčálková nehodlala obci odstoupit potřebný pozemek. Náklady na přestavbu byly odhadnuty na 265 tisíc Kč, avšak náklad na novostavbu by byl dvojnásobně vyšší.

Vyvstaly obtíže s projektem. Zemská školní rada v Brně našla v plánech Františka Gebauera více závad a 29. prosince 1922 je vrátila k přepracování. Za pomoci ing. C. Zeleného asistenta české techniky, který byl synovcem řídícího učitele Janáčka, vypracovalo nový projekt technické oddělení zemské správy politické v Brně - architekt Zoubek a stavitel Koťátko, a tento projekt byl pak realizován. Rozpočet na materiál a práci zněl na 404 616 Kč. Tato částka obecní zastupitelstvo ohromila. Bylo to podstatně více než původní rozpočet stavitele Gebauera. Přesto však se obecní zastupitelstvo na své schůzi 25. března 1923 usneslo, že stavba se uskuteční.

Problémy s místem pro přístavbu trvaly. Správce školy s trpkostí připomněl, jak obtížně se kousek místa ke škole získává a naopak oč snadněji se ze školního pozemku ubíralo. Před mnoha lety obec nejprve ubrala kus školní zahrady pro obecní zvonici, později část pro obecní pumpu a r. 1907 zastupitelstvo odstoupilo část školního hřiště sousedu Brhlíkovi na průjezd k jeho domu.

Mezitím již obec připravovala finanční prostředky. Celých 50.000 Kč bylo na stavbu získáno prodejem dřeva z obecního lesa firmě Bratři Bubelové. Obecní zastupitelstvo se odhodlalo k prodeji obecního hostince, který již málo vynášel a vyžadoval si navíc značné opravy. Hostinec koupil za 49 600 Kč Jan Hrtáň z č. 11. Dalších 1000 Kč zaplatil za vnitřní zařízení hostince a hasičskému sboru věnoval kromě toho 2500 Kč. Další prostředky na přestavbu školy měly být získány prodejem dřeva na tzv. "dolovinu" z obecního lesa ve Stráních a až 100 tisíc si obec hodlala vypůjčit od městské spořitelny ve Vsetíně. Nakonec si obec vypůjčila o 50 tisíc více.

Dne 2. května 1923 se začalo s přípravnými pracemi, které prováděli ústečtí občané z ochoty, neboli zdarma. Prvním z těchto "ochotníků" byl 68 letý kovářský mistr Pavel Maňák. Stavební práce byly zadány stavební firmě J. Maňas ze Vsetína. Ta zahájila 14. května 1923 práce bouráním staré budovy. Tu přišlo mnohým občanům líto, že tak zachovalá budova se musí odstranit. Nebyla však asanována celá a schránka s pamětní listinou zůstala na původním místě. Stavební práce pak pokračovaly velmi rychle a 30. června 1923 byla již škola pod střechou. Obecní zastupitelstvo se v té době stále ještě pokoušelo dohodnout se sousedkou M. Trčálkovou o odkoupení části jejích pozemků, které sousedily se školou. Požadavky M. Trčálkové však neustále narůstaly a zdálo se, že celá záležitost ztroskotá. Až 16. září 1923 obecní zastupitelstvo dosáhlo s M. Trčálkovou dohody v tom smyslu, že obec od ní odkoupí stavení č. 48 se dvorkem, zahrádkou a k ní připojeným sklepem i s částí pozemků při její stodole, tj. v úseku mezi stodolou a Brhlíkovou zahradou. Za to se obec zavázala, že jí vystaví na Výpustách zděný rodinný domek, stejný jako tam vystavěl Pavel Fojt.

Zejména o prázdninách v roce 1923 práce na stavbě rychle pokračovaly. Začátkem října se přestěhoval ze zatímního bytu u Holubců č. 77 znovu do školy správce školy Jan Janáček a 14. října 1923 byla škola slavnostně otevřena. Dne 15. října započalo pravidelné vyučování v nové budově. Do té doby se vyučovaly obě třídy střídavě u Kašparů v č. 68. Budova byla kolaudována 5. listopadu 1923. Přestavba si vyžádala nákladu 235 073,90 Kč. V tom nebyla zahrnuta částka za odkoupenou chalupu č. 48 a náklad 700 Kč na zřízení letní tělocvičny. Dne 11. března 1924 byla okresním školním výborem vyplacena subvence 40 tisíc Kč.

I přesto, že podmínky byly ve škole na danou dobu takřka ideální, někteří rodiče odmítali posílat děti do školy a využívali je hlavně k domácím pracím. To vyvolávalo jisté napětí mezi školou a veřejností.


První třída obecné školy s učitelkou J.Hánovou-Pištorovou, květen 1926.


Chlapci z 2.třídy s J.Janáčkem, květen 1926.


Děvčata z 2.třídy s J.Janáčkem, květen 1926.

Již výnosem z 9. července 1919 bylo povolena, aby byla pobočka při jednotřídní škole v Ústí stabilizována a výnosem zemské školní rady ze 17. ledna 1924 byla prohlášena za dvoutřídní. V této době se kromě vyučování náboženství ve škole objevila ještě nový způsob duchovní výchovy dětí, tzv. nedělní škola. Byla určena dětem z evangelických rodin a v letech 1923 - 1925 se o ni staral Jan Pala, úpravčí trati. Ten pořádal pro děti také slavnost vánočního stromku.

Na nařízení okresního úřadu v důsledku rozšíření okresní silnice musela obec v roce 1930 odstoupit u školy pás o šíři 1,80 m. Tím se školní zahrada zmenšila téměř o 1 ar. Namísto bývalé letní tělocvičny u školy obec poskytla pro tělesnou výchovu školní mládeže louku nad hasičskou zbrojnicí.


Ze školních divadelních představení v třicátých letech.


Ze školních divadelních představení v třicátých letech.

Od roku 1929 se ve škole začaly vyvařovat pro děti výživné polévky. Dětem byly podávány i následujícího roku. V roce 1933 bylo potřebným dětem rozdělováno mléko s chlebem. Roku 1930 byla zahájena užší spolupráce s rodiči dětí, pro které byly pořádány přednášky o výchově dětí a dokonce se mohli zúčastnit i samotného vyučování. Tato spolupráce vyústila koncem roku 1931 v založení rodičovského sdružení. Bylo ustaveno 28. října 1931 a jeho prvním předsedou se stal Pavel Fojt č. 80. Ve třicátých letech se již vcelku běžnou součást života školy staly školní vycházky, oslavy Svátku matek, Dětského dne, slavnost vánočního stromku, i žákovská divadla, která se hrávala na sokolském jevišti v hostinci u Hrtáňů. Velkolepým zážitkem bývaly také školní výlety - vlakem do Rožnova a odtud pěšky na Radhošť, anebo na vozech s koňským potahem na Pulčínské skály.


Karel Machotka, řídící učitel
v letech 1934-1936.

Velký rozruch vyvolalo v roce 1936 úmrtí řídícího učitele Karla Machotky, který zemřel náhle 27. srpna. I když v Ústí bydlel jen dva roky, většina občanů si jej oblíbila a těžce nesli jeho odchod. Od této doby nastalo velmi rychlé střídání učitelů na ředitelském místě, což sotva prospívalo normální činnosti školy. Stabilizaci poměrů sliboval nástup Františka Poláška. S uspokojením bylo přivítáno opatření, dle něhož byly počínaje 1. 9. 1938 všechny měšťanské školy změněny na školy újezdní a tím se stala návštěva měšťanských škol povinnou pro všechny děti.


Pohřeb řídícího učitele Karla Machotky - vlevo Trlicův hostinec č.16,
vpravo domek Srněnských č.15, 1936.


Pohřeb řídícího učitele Karla Machotky, 1936.

Politický neklid, který koncem 30. let zachvátil celou republiku, se Ústí vyhýbal jen zdánlivě. Již ve dnech 1. - 3. října 1938 byla v budově školy přechodně ubytována vojenská jednotka, která hlídala dopravní spoje v blízkosti obce. Kvůli tomu bylo přerušeno vyučování. Dne 13. 12. 1939 byl německou tajnou policií (gestapem) vzat do vazby řídící učitel František Polášek pro účast v odbojové organizaci Obrana národa. Vrátil se do školy až po osvobození.

Za druhé světové války se v Ústí vystřídalo několik učitelů a tím poměry poněkud připomínaly období 1. světové války. Několik týdnů před osvobozením byl ve škole ubytován oddíl německého volksšturmu, jehož příslušníci konali hlídkovou službu na trati a při železničních mostech. V době těsně před osvobozením zabralo budovu německé frontové vojsko. Mnoho předmětů ze školních sbírek bylo odcizeno, byl poškozen nábytek a jiná zařízení školy. Školní budova, zejména střecha a okna, byla poškozena německými destrukcemi dne 3. a 4. května. Škola musela být nejprve opravena a vyučování bylo zahájeno až 28. května 1945.


Škola v zimě 1939/1940.

Seznam učitelů obecné a národní školy v Ústí

Správci školy, řídící učitelé

Václav Živocký učitel a správce školy 1876 - 1907
Jan Janáček učitel a správce školy 1907 - 1914
Julius Macháček učitel a správce školy 16. 9. 1914 - 22. 10. 1914
Josef Hrubeš učitel a zatímní správce školy 22. 10. 1914 - 16. 1. 1915
Josef Ondryáš učitel a výpomocný správce školy 16. 10. 1915 - 1. 4. 1916
Antonína Neuhauserová 1. 4. 1916 - 30. 4. 1916
Heřma Dančáková učitelka a správkyně školy 1. 5. 1916 - 31. 12. 1918
Jan Janáček 1. 1. 1919 - 28. 2. 1934
Lidmila Jarošková 1. 3. 1934 - 31. 8. 1934, 1. 9. 1936 - 31. 8. 1937
Karel Machotka 1. 9. 1934 - 27. 8. 1936 (+)
František Polášek 1. 9. 1937 - 13. 12. 1939 (zatčen gestapem)
Marie Dřímalová 13. 12. 1939 - 30. 6. 1940
Antonín Gregorek 1. 9. 1940 - 1. 9. 1945

Učitelé

Heřma Dančáková 1. 1. 1919 - 30. 6. 1920
Jaroslava Hánová roz. Pištorová 1. 9. 1920 - 18. 2. 1929
Heřma Dančáková 1. 9. 1922 - 1. 9. 1923
Otilie Tkadlecová roz. Vozáková (* 29. 11. 1888 Vsetín) 15. 11. 1923 - 22. 8. 1924
Františka Perutková (* 7. 1. 1909 Kelč) 28. 1. 1928 - 30. 6. 1928
Olga Macháčková (* 2. 5. 1908) 15. 2. 1929 - 30. 6. 1929
Vladimír Šuba (* 14. 3. 1910 Hustopeče) 13. 1. 1930 - 30. 9. 1930
Jarmila Horáková (* 16. 11. 1911 Brno) 1. 10. 1930 - 1. 9. 1932
Lidmila Jarošková 1. 9. 1932 - 31. 1. 1939
Jan Matyščák 26. 2. 1934 - 31. 8. 1934
Jaroslav Vendolský 1. 9. 1936 - 31. 8. 1937
Antonín Černoch 1. 2. 1939 - 5. 4. 1939
Jaroslav Babica 25. 5. 1939 - 30. 6. 1939
Olga Janáčková (* 22. 7. 1913 Ústí) 1. 9. - 15. 10. 1939
Rudolf Cepek 21. 12. 1939 (* 6. 5. 1917)
Bohumil Kubík 1.9.1940 - 30.8.1941

Učitelky ručních prací

Malvína Rudová roz. Kalendová před - 29.6.1913
Františka Štefková 1. 9. 1913 - 30. 6. 1941
Aloisie Pilčíková 1. 6. 1921 - 30. 6. 1921
zástup: Julie Petřvalská 1. 11. 1928 - 1. 4. 1929
Drahomíra Špačková 30. 11. 1933 - 1. 3. 1934

(c) Obec Ústí, design by Holubec, 2002-2017