www.obecusti.cz| www.mestovsetin.cz| www.kr-zlinsky.cz| www.smscr.cz| www.hornolidecsko.cz  


Informace o obci
  Základní údaje
  Informace ze zákona
  Vizitka
  Geoportál obce
Obecní úřad
  Kontakt
  Zastupitelstvo
  Zákaz podomního prod
  Zákaz sázkových her
  Vyhláš. o nočním klidu
  Vyhl.o sjízd.míst. kom.
  Czech Point
  Úřední deska
  Smlouvy ke zveřejnění
  Hospodaření obce
  Návštěvní kniha
  Svoz odpadu 2017
  Místní poplatky
  Hřiště - provozní řád
Sbírky zákonů
Ústecký zpravodaj
  Březen 2016
  Červen 2016
  Září 2016
  Prosinec 2016
  Březen 2017
  Červen 2017
Program rozvoje
  obce Ústí

Územní plán
Historie obce
  Slovo úvodem
  Popis obce
  Feudální doba do 1666
  Feudální doba do 1848
  Rod Trliců
  Vybavení domácností
  Ústí za let 1848-1914
  Přehl.držitelů usedlostí
  Sčítání lidu 1857
  Sčítání lidu 1910
  Ze života val.dědiny
  První světová válka
  Doba ČSR 1918-1939
  Německá okupace
  Osvobození obce
  Škola a učitelé
  Pamětihodnosti
  Z kroniky 1945-1995
Fotogalerie
  Dnešní obec
  Dnešní obec-letecky
  Historické snímky
  500. výročí obce
  60. výročí osvobození
Kultura v obci
  Kultura 2006
  Kultura 2007
  Kultura 2008
  Kultura 2009
  Kultura 2010
  Kultura 2011
  Kultura 2012
  Kultura 2013
  Kultura 2014
  Kultura 2015
  Kultura 2016
Hasiči
Šachy Ústí
Mateřská škola
  Kontakt
  Rekonstrukce budovy
  Slavnostní otevření
  Dětský karneval
Jízdní řády
Obecní knihovna
Kam za kulturou
Vsetínské noviny
Dotace obci
  Dětské hřiště
  Veřejně prospěš. práce



Zpět

Pamětihodnosti

Podle pověsti stával prý Vsetín původně poblíž studánky a kapličky Žebráčka, snad proto, že pole ležící poblíž nesou jméno Vsacko. Jiná pověst hovoří o propadlém městě u Žebráčky. Donedávna v těch místech býval slyšet z hlubin země vždy před svátkem Jana Křtitele hlas zvonů. Úšťané k tomu dodávali, že jsou to zvony na krku berana v blízkém Trlicově salaši na Lysé.

***

V roce 1816 byl v Olomouci ulit zvon pro obecní zvonici. Jsou na něm jména tehdejších ústeckých radních M. Hrtáně, P. Fojta a V. Michalíka. Zvon váží 13.5 kg. Do roku 1923 byl umístěn na zvonici, od roku 1923 ve vížce hasičské zbrojnice. Dne 18.4.1942 musel být zvon odveden v rámci sbírky barevných kovů pro válečné účely. Po osvobození byl naštěstí nelezen a navrácen do Ústí.

***

V měsíci únoru 1877 vyskytla se mezi dítkami obce této nemoc - osýpky totiž, při čemž se i vrhnutí krve a kašel dostavil - takže vyučování školní mládeže na jeden týden, totiž od 18. až /do/ 25.února zastaveno býti muselo. Z dítek školních však následkem té nemoce žádné nezemřelo.

***

Dne 23. měsíce dubna 1879 večer provedena oslava na počest stříbrné svatby jejich apoštolských veličenstev císaře pána Františka Josefa I. a císařovny paní Alžběty na národní škole v Oustí způsobem důstojným. Učírna byla věnci vkusně okrášlena a pak na přední stěně postaven vysoký z chvojí provedený transparent opatřený velkými poprsními obrazy jejich apoštolských veličenstev císaře pána a císařovny paní s nápisem "Spojenými silami". O 7 1/2 hod. večer toho dne, když mládež svátečně oblečena, pak členové místní školní rady, představenstvo obce, rodiče a vůbec veškeří zdejší občané místnost školní naplnili, rozžaty svíčky ve všech oknech budovy školní (v každém okně 3 svíce). Slavnost započata zapěním písně večerní, načež místní učitel V. Živocký přítomnému obecenstvu a žákům příčinu slavnosti vylíčil a delší řečí životopisy jejich veličenstev přednesl. Štulcovu báseň: "Děd a vnuk" předneslo střídavě 5 žáků, načež všech 5 sloh hymny národní zpíváno.

Po zpěvu tom požádal učitel přítomné, aby se každý zítřejšího dne (24.dubna) do příslušného pro něj chrámu páně ke slavnostním službám božím dostavil a tam za blaho a zdraví vznešené císařské rodiny se modlil, by pán světů nám všem popřál po 25 letech té zlaté svatby se dočekati. Provolavše konečně císařským manželům a jeho cís. výsosti korunnímu princi Rudolfovi třikráte hřmotné sláva, rozešly se dítky domů.

Efektní osvětlení transparentu, jakéhož doposud v Oustí nevídáno, působilo na obecenstvo tak vábně, že byl až pozdě do noci zástupcem zvědavých obklíčen. Po ukončení slavnosti školní bralo se obecenstvo na vrchy "Stráň" a "Strání", kdež u slavnostních ohňů dle vůle a chuti se zapálenými keři se rejdilo a střílelo se až do 10 1/2 hod. v noci. Na to i světla ve škole dohořela. Pozdě do noci procházel se lid v osadě obdivuje malebné osvětlení Vsetína a kochaje se unášejícím pohledem na slavnostní ohně na návrších podél toku Bečvy a Senice mohutně zářící. Slavnost tato utkví zajisté dlouho v paměti dítek jakož i občanů ústských.

***

Za příčinou regulování řeky Bečvy byl /v r.1880/ vodoměr v Oustí panem zemským geometrem po předběžném odvážení na příslušném místě připevněn, přitom však se zde to pamětihodné zaznamenává, že podstavec (vrchní schod) sochy sv. Jana u mostu v Oustí 358.987 m nad hladinou mořskou se nachází. Radnice ve Vsetíně 391 m.

***

V noci ze dne 4. na 5. srpna 1880 udála se průtrž mračen na Beskydech. Řeky Bečva, Lubina, Ostravica i Odra vystouply až na 4 metry nad normálem a trhaly domy a splavily veškerou úrodu. Mnoho mostů strženo. V Oustí valil se proud vody přes okresní silnici před mostem. Most však nebyl porušen.

***

Desátým květnem léta 1881 nadešel národům rakouským veleslavný a památný den, den to zasnoubení jeho císařské výsosti nejjasnějšího korunního prince pana arcivévody Rudolfa s její královskou výsostí princeznou belgickou Stefanií. Událost tuto vynasnažili se všichni obyvatelé velříše rakouské způsobem důstojným oslaviti. I naše obec nezůstala pozadu. Večer dne 9.května 1881 provedlo se osvětlení budovy školní, kteráž transparentem s poprsními obrazy výsostí snoubenců v prostředním okně učírny umístěném ozdobena byla. Když se pak na to veškerá školní i odrostlá mládež obojího pohlaví do věnci vkusně vyzdobené učebné síně shromáždila a pak i místní školní rada a zastupitelstvo obecní a mnozí jiní občané se byli dostavili, jal se po zpěvu písně večerní líčiti místní učitel význam zařízené slavnosti. Po řeči té provolána nejjasnějším snoubencům třikráte hlučné "sláva" a pak zpívány od dítek dodatečné sloky k národní hymně na oslavu vysokého sňatku sepsané, totiž:

Zač ve sboru hlásném boha vroucně žádala,
v Rudolfově zjevu jasném nebesa nám podala.
Duchem otci, srdcem matce Rudolf náš je podoben.
Sláva zavzni vzduchem sladce otci, synu zároveň!
Kde ku slávě ctnost se pojí, tam jest zdar a štěstí květ,
nebesa se k svátku strojí, věrný národ hymny pět.
Ve svazek, jenž nepomíjí,Rudolf vchází v šťastný den,
jím a ctnostnou Stefanií trůn náš ať je oslaven.

Po tomto zpěvu přednesly dítky školní tři básně k vysokému sňatku se vztahující. Na to zpívána hymna národní: Zachovej nám, hospodine, císaře...

Konečně byli přítomní vybídnuti, aby se na zejtřek (dne 10.května) slavných služeb božích, kteréž se v kostelech všech vyznání střídavě po sobě konati budou, zúčastnili, a tam za blaho a zdraví nejjasnější panovnické rodiny, jakož i vznešených snoubenců se modlili. Hlučným provoláním sláva nejmilostivějšímu zeměpánu Františku Josefovi I. a vznešené jeho choti císařovny Alžběty ukončena školní slavnost. Záhy zrána dne 10. května ubíraly se davy občanův ousteckých i s dítkami do kostelů na Vsetín. Počasí bylo pošmourné a sychravé. Na stálou památku tohoto vysokého sňatku zasazeny byly v zahradě před vchodem do budovy školní dva ovocné stromky - hrušky císařky.

***

Den 11. měsíce června přibyl nejdůstojnější pan biskup hrabě Belrupt v příčině biřmování na Vsetín, byl tam slavnostně a okázale uvítán a odcestoval pak dne 15. toho měsíce přes Oustí do Polánky a dále až do Lidečka.

***

Náš císařský dům slavil dne 27. prosince 1882 šestsetletý památní den založení panství nejvyšší dynastie v Rakousku... Den 27. spadl do vánočních prázdnin. Aby dojem slavnosti u nás zvýšen byl, zakoupeny krásné olejobarevné obrazy jich veličenstev císaře pána a paní. V předvečer slavnosti bylo osvětlení školní budovy. Školní místnost se dle možnosti chvojím a věnci vyzdobila a správce školy pozval ku této slavnosti nejen místní školní radu, nýbrž i představenstvo obce, ano i veškeré občany. Když se v určitou hodinu žáci svátečně oblečení a značný počet občanů v školní místnosti sešlo, vyložil správce školy dítkám důležitý význam památného toho dne a povzbudil je vřelými slovy, aby láskou a oddaností přilnuly k nejvyššímu panovnickému domu. Po řeči té následovaly příležitostné deklamace školních dítek, jež důkladně jsouce nacvičeny a pěkným obsahem vynikajíce, mile dojaly každého přítomného. Ku konci zapěna národní hymna. Tak skončila se u nás dojemná slavnost, svědčící o lásce a oddanosti ku císaři a králi, ku národu a vlasti.

***

Koncem ledna a v únoru 1886 postihla Ústí epidemie spalniček. V období do konce ledna onemocnělo spalničkami 71 dětí ve 40 domech. Epidemie, která postihla děti ve věku od půl roku do desíti let, si vyžádala tři dětské životy. "Nemocní byli od zdravých odloučeni, návštěvy mezi jednotlivými rodinami přestaly, byty byly provětrávány, čistě držány a nemocným podáváno lipové thé s citronovou šťávou a když se při mírném teple dostavil pot,začali se nemocní pozvolna uzdravovati. Návod k léčení podával a všechny nemocné v bytech prohlížel obvodní lékař pan Med.Dr. Sova ze Vsetína."

***

Když den 21. července 1886 ku konci se chýlil, vystoupily na západní straně oblohy šedé mraky a sem tam větrem unášeny byvše splynuly ve chmury černé, z nichž se sypaly na zem strašně rachotící kroupy, vlastně kusy ledu a s divým jekotem plenily veškerou mnohoslibnou úrodu jak v širém poli, tak v zahradách a sadech, aby vše dokonce zničily. Takovou ledovou spoustou byl postižen celý obvod obce Leskovce a Zděchova zúplna. Škoda odhadnuta v každé obci na 35 tisíc zl. V Ústí postiženy byly paseky Srní, Rublov, u Bogárů a Dlouhý. Škody 2600 zlatých. Dále poškozeny obce Lhota, Liptál, Seninka, Polanka, Francova Lhota a Senice. Tak v jedné noci zmařena celoroční námaha a naděje přičinlivých rolníků na Valašsku.

***

Janovi Trlicovi hostinskému č. 16 v Ústí shořela v pondělí dne 29. srpna 1887 o 10. hod. dopoledne ovčírna v Lysé i s osmi úly včel. Příčina požáru neznáma. Poškozený byl na 200 zl. pojištěn.

***

Po zimě v roku 1887/8 neobyčejně dlouhotrvající, význačné dosti tuhými mrazy a neobyčejným množstvím sněhu, nastoupilo vládu svou blížící se jaro poněkud teplým dnem 10. měsíce března 1888. Sníh rázem se tratil, stékaje s polí a vrchů v potůčkách a naplňoval rychle potoky. Ledové kry se místami nahromadily a odrazily proud vody do polí, čímž mnoho škody povstalo. Lávky strženy a stavy porouchány. Jarní setí se opozdilo až do měsíce dubna.

***

V druhé polovici měsíce prosince 1888 objevila se v Ústí nakažlivá nemoc spála a záškrt, kteráž předtím v sousední obci Johanové řádila...Nadznačené nemoci této padlo za oběť 7 dítek v stáří od jednoho až do pěti let.

***

V neděli dne 7. června 1891 večer strhla se strašná bouře nad zdejším okolím a trvala skoro nepřetržitě až do rána. O 9. hodině večer počalo blýskati se a hřmíti a to dosti ve velké vzdálenosti. Asi o 10. hod. přikvačilo za strašného blesku a hromu hrozné krupobití naprosto ničíc blaženou naději na požehnané žně. Taková hrůza trvala skoro půl hodiny, pak zdálo se, že živlové na chvíli ztichli ale o půlnoci přišla nová a zas děsná bouře se silným lijákem. A ráno ten nejpěknější den, jak-by se ničeho nebylo stalo, snad proto, aby každý viděl tu smutnou spoustu. Obilí zvláště rež byla stlučená, jarní osení též z větší část poškozeno, zemáky zlomeny a do země ubity a ornice svrchu splavena. Bouře se přihnala od severozápadu, zpustošila Vsacko, hnala se k Johanové, Hovězí a Zděchovu. Bečva - 170 cm nad normálem, s přítokem Senicí a horské potůčky vystoupily z břehů a zaplavily pole a luka, zanesly místy i štěrk a způsobily takto velikou škodu.

***

Dne 22. srpna 1895 zastavil se v Ústí u mostu moravský místodržitel baron Spens-Boden s doprovodem, aby si prohlédl stav regulačních prací na řece Bečvě a Senici. "K jich pozdravu dostavil se zdejší správce školy se školní mládeží, zastupitelstvem obce a početným zástupem občanův. Místní učitel Václav Životský přednesl nejoddanější hold vlasteneckým citem prodchnutou řečí, jež se odnášela předně ke zprávám školním, načež obšírně pojednal o zalesňování okolních, jindy pustých a holých vrchů, přešel ku hrazení bystřin a potoků a ukončil zpaměti přednesenou řeč svou regulováním řeky Bečvy. Jeho excellence místodržitel naslouchal s patrným zájmem slovům řečníkovým, načež jemu, totiž učiteli, poděkovav, doložil, že zprávu o tom podá ku stupňům nejvyššího trůnu! Za bouřlivého jásotu četně shromážděného obecenstva jel jeho excellence pan místodržitel odtud dále směrem ku Karlovicím, pak přes Soláň do Rožnova a Valašského Meziříčí.

***

Oslavy 50 letého panování císaře Františka Josef I. dne 2. prosince 1898. "V obci zdejší konána oslava ta následovně: dne 2. prosince ráno za velmi krásné takřka letní pohody - dostavila se školou povinná mládež v úplném počtu do školy. Do školy se sešli i četní občané a občané vojáci, jimž starosta obce Pavel Trčálek (č. 48) před očima všech žáků jubilejní medaile od jeho výsosti císaře pána udělené na prsa připínal. Pak vylíčil správce školy Václav Živocký život a působení císaře Františka Josefa I. budou vojáky, dobyli si svým bezúhonným chováním podobného vysokého vyznamenání a ukončil řeč slovy biblickými :"Králi, na věky buď živ"! Zapěním hymny národní a provoláním slávy byla slavnost ukončena. Na to se seřadili nejprve medailemi ozdobení vojáci, za nimi šli žáci, vedeni byvše správcem školy a posléz skoro všichni občané ústečtí pěšky i na několika povozech na Vsetín do příslušných jim kostelů. Na zpáteční cestě byli školáci poděleni pečivem. Pro všechny pak občany byl den 2. prosince 1898 dnem svátečním.

***

Dne 20. června 1902 vystoupila řeka Bečva 2 metry nad normál a zaplavila na levém břehu ležící pozemky občanů ústeckých a poškodila takto úrodu v odhadní ceně 930 K. Proto se obrátilo představenstvo obce Ústí ku vysokému zemskému sněmu s prosbou, aby sekce pro regulování Bečvy i na levém břehu se strany obce Ústecké postavila podobnou ochrannou hráz, jaká se nachází na protějším pravém břehu Bečviném. Vysoký zemský sněm se v sezení svém dne 3. července 1902 konaném usnesl, aby petice obce Ústí o zřízení ochranné hráze byla přidělena zemskému výboru,aby na ni svého času při pracích (na) upravení potoku Senice vzal ohled.

***

Dne 16. září 1902 večer vznášel se nad osadou naší v nepatrné výšce 300 m balon, kterýž na poli u Žebráčky k zemi se snesl. Správce školy i s větším počtem dětí zašel v ta místa, by spatřili cizí nepředvídané větroplavce, kdež se jim dva vojíni představili. Jeden z nich jistý Maushart byl rodák z Kunvaldu u Nového Jičína. Balon, jenž byl odvezen drahou do Vídně, vážil 236 kg.

***

Správce školy v Ústí Václav Živocký byl pověřen 19. června "správou a řízením zvláštního na řece Bečvě u mostu v Ústí dne 29. září 1902 postaveného hodinového vodoměrného stroje zvaného Limnigraf, jehož účelem jest určiti výšku a také i množství tekoucí vody v době denní a noční na řece Bečvě, poněvadž řeka Bečva ...jest velmi důležita k opatřování vody pro splavnění Moravy a Odry, čili zamýšleného Dunaj-oderského kanálu."

***

Jako za průtrže mračen dne 5. srpna 1880 tak i za panujících pěti dnů deštivých dne 11. července 1903 rozvodnila se řeka Bečva neobyčejně. Řeka Bečva dosáhla v Ústí výšky 2.55 nad normál (v Jarcové u Meziříčí 3.40 m). Proud valil se u sochy sv. Jana přes okresní silnici. Most však porušen nebyl. Zato u výtoku Senice do Bečvy protržena hráz na pravém břehu Bečvy a voda se valila na pozemky Vsacké a ničila mnohoslibnou úrodu.

***

Rok 1904 byl neobyčejně parný a suchý. I hornatý chotár obce naší postižen slunečným úpalem. Obilí zaschlo, ani nedozrálo, jeteleniště vypáleny, otavy žádné, zelí zakrnělo, ovoce červivé spadlo a brambory jsou jak lískový ořech veliké. Občané žádali na slevení daně pozemkové a dovolávali se podpory zemské a státní. Daně se slevilo o 57 K a 5 h.

***

Dne 6. září 1906 ubytovala se v naší obci eskadrona hulánů, která po zakončených císařských manévrech u Těšína ve Slezsku okresní silnicí se ubírala naší obcí zpět do Vídně. Eskadrona čítala 106 mužům 4 důstojníky a 94 koní. Koně byli umístěni většinou ve stodolách, poněvadž chlévy jsou tu nízké

***

V polovině 1904 zavedeno na vsetínském poštovním úřadě telegrafování prognoz /tj. předpovědí/ povětrností.

***

Krutá zima, která r. 1906/7 u nás na Valašsku řádila, neměla dle pamětníků přes 30 roků sobě rovné. Od listopadu až do první polovice měsíce dubna ležel sníh.

***

Následkem půl dne nepřetržitě trvajícího lijáku v neděli dne 14. července 1907 rozvodnila se Bečva, ano i potok Senica tak, že vystoupivše z břehů, hnaly se přes okresní silnici, jak tomu nebylo od velké povodně r. 1880. V neděli večer se stěhovali lidé i s dobytkem v horním i dolním konci osady ze svých domů do výše položených míst. Bečva vystoupila večer o 9 hod. na 296 cm nad normál a odnášela ve vlnách množství dřeva a stromů. Na Vsetíně vystoupila Bečva v noci na 4 m. Dolním městem Vsetínem hnala se celá řeka 1 m vysoko a odnášela množství dřeva ze skladišť firmy Bratří Bubelových, Thonetů, Životského a Mandla. V ulicích a na náměstí byly barikády dřeva. Železniční trať na četných místech byla zničena, poštovní doprava přerušena. Přerušení trvalo 4 dni. Ku znovuzřízení prorvané okresní silnice u huti a prohloubení zaneseného řečiště Jasenice vysláno bylo 19.7. čtyřicet zákopníků, kteří tam pracovali do 27. července 1907.

***

Dne 6. září 1910 následkem dlouhotrvajícího deště nastalo v našem okolí rozvodnění řeky Bečvy a jejího přítoku Senice. Voda v obou těch řekách vystoupila asi 2 m nad normál, vylila se z břehů a zaplavila pozemky a cesty podél ležící. Se strání a s vrchů tekly přívaly vod a unášely kupky otav, pokosy ovsa, jetel a zbytky posečeného obilí, které na poli ještě zůstalo, dlouhotrvajícími dešti zčernalo a zkazilo se. Podobná povodeň zastihla naše okolí ve dnech 19. a 20. května 1941, jenže při této voda byla ještě dravější. Na mnohých místech sesulo se po kuse země. V Leskovci vyrvala si Senice zcela nové koryto a zničila tak několik měřic nejlepší půdy. Most vystavený přes Bečvu naproti Strčku za účelem regulace Bečvy povodeň podvakrát zničila.

***

V úterý 8. července večer přihnaly se dvě prudké bouře od východu a od jihozápadu za silného blýskání, hřmění a průtrže mračen. Pršelo silně celou noc. V noci vystoupila Bečva i Senice až 4 m nad normál. Silnice strhla leskovecký most, stav, obě naše lávky, zaplavila celý pruh pozemků, zatopila několik stavení, rozbořila kůlnu u cementárny a Jančálkovu chalupu č. 63. Z obecní chalupy při témže čísle musily býti vyvezeny 4 osoby na trokách. Zachraňovacích prací zúčastnili se Josef Valigura, rolník č.70 a chlapci Jan Šimara č. 5 a Josef Barninec č. 13. Kalné proudy vod odnášely součásti mostů, dříví, nábytek, nářadí i zvířata. Železniční trať pod Strčkem voda podemlela, následkem čehož bylo železniční spojení se Vsetínem na týden přerušeno. Regulační hráz Bečvy naproti vtoku Senice se v délce asi 60 m prorvala a voda zatopila a zanesla štěrkem a pískem celý pruh pozemků na Dolním Vsacku, zničivše tak slibnou úrodu.

***

Nezapomenutelným zůstane nám den 26. června 1924, kdy naší obcí projel milovaný náš pan president T. G. Masaryk na svých cestách po Moravě. Naše obec se k uvítání pana presidenta oděla v slavnostní háv. Na mostě na Bečvě byla upravena slavobrána s nápisem "Vítejte nám !" a u zbrojnice s nápisem "Buďte zdráv!". Téměř všechna stavení při silnici byla vyzdobena věncovím z chvojí, mezi nímž se pestřily národní praporky. Na zděných staveních vlály prapory bíločervené i státní (celkem 22). U vchodu do školy upravili jsme si bránu s nápisem: "Dokud žije tvoje hlava, bude vždycky dobrá zpráva, tatíčku starý náš!" Na násypu novostavby dráhy byla brána s nápisem "Prací ku blahu vlasti !".

Obecní zastupitelstvo i občanstvo bylo shromážděno na hranicích obce před branou na mostě přes Bečvu, školní mládež opatřena praporky tvořila špalír podél, školní zahrady, hasiči stáli jako čestná stráž při silnici (hasiči celé župy stáli podél silnice přes celý okres, našim připadl úsek od seninské cesty k Polance).

Posvátná to byla chvilka. když zrovna projížděl podle naší řady třetí nádherný automobil a z něho kynul nám vlídně svou pravicí tvůrce státu. V zanícení provolali jsme všichni slávu a z hloubi duše vytrysklo přání, aby všemohoucí nám dlouho pana presidenta při pevném zdraví zachoval.

***

Neděle 24. června 1928 byla zvlášť milým svátkem pro náš kraj. Na Vsetín zavítal opět po čtyřech letech milovaný náš pan president republiky T. G. Masaryk. Ze svého dočasného letního pobytu v Židlochovicích konal několik zájezdů po Moravě, poslední na Radhošť, kde večer před sv. Janem Křtitelem přihlížel svatojanským ohňům po okolních horách rozsetým. Všude, kudy pan president projížděl, byl vítán s pravou srdečností, která plyne z opravdové lásky všech. Vsetín svou výzdobou, velikými davy obecenstva, záplavou praporů a výzdobou zeleně vynikl v uvítání svého bývalého poslance, osvoboditele vlasti a nynějšího presidenta. Četní občané z naší obce, zejména hasiči, Sokoli a školní mládež zúčastnili se radostného uvítání na Vsetíně. Naše škola stála před polednem na Dolním náměstí před lékárnou tvoříc s jinými školami špalír, podle něhož pan president se svou suitou po slavném uvítání prošel k Besednímu domu, kdež poobědval. Naše děti byly za poledne pohoštěny naší obcí ve Snaze. Odpoledne pak připojili jsme se ke špalíru dětí z jiných škol ve Štěpánské ulici při odjezdu pana presidenta k Liptálu.

***

Od 1. ledna do 9. března 1929 teploměr venku v žádnou denní dobu nevystoupil nad 0°, v některých dnech dosáhly mrazy dle zdejšího pozorování až ba - 35° C a dle zpráv odjinud (např. Rožnov, České Budějovice) až přes - 41° C. Dne 10. února, ač byl den jasný, se teplota nezvýšila nad - 20° C ani v poledne. I vnitřní okna ve třídách zůstala po celé dny zamrzlá. Ve škole nebylo se možno dotopit i když oheň se v kamnech udržoval přes noc. O 9. hod. dopoledne sotva se docílilo ve třídách + 5 °C tepla.

Pokud se vyučovalo, seskupil učitel v první třídě v prvních hodinách žáky při kamnech kolem sebe a zaměnil jiné hodiny za občanskou nauku a výchovu, nebo prvouku, zpěv a tělocvik a teprve v pozdějších hodinách, až se vzduch ve třídě více prohřál, mohly nastoupiti jiné předměty, při nichž je potřebí psáti a seděti v lavicích. Poněvadž kruté zimy, jakých není pamětníka a o jakých není historických záznamů, panovaly na území celé republiky (i v celé Evropě) a na některých školách nebyly dostatečné zásoby paliva, nařídilo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 16. února 1929 č. 99, aby vyučování na všech školách vůbec bylo zastaveno počínajíc dnem 18. února až do 24. února 1929. A jelikož důvody tohoto opatření trvaly i nadále, nařídilo totéž ministerstvo výnosem ze dne 22. února 1929 č. 1040, aby vyučování bylo zastaveno až do konce února t.r.

***

Ve svém oboru Valach vyniká. Podívejme se na našeho formana při svážení dříví z příkrého vrchu lesem. Pod samým vrcholem srázné hory naloží do fasuňkového vozu plno pěkných těžkých štípů tvrdého dříví. Díváš se s hrůzou, jak jen po tom příkrém svahu mezi stromy sjede k cestě, která je odtud tak asi 200 kroků vzdálena. Když to poprvé uvidíš, jímá tě závrať a myslíš si: "Zabije sebe i koně, rozbije vůz a vše se zřítí dolů k potůčku na dno hluboké ráztoky". Ale náš forman, když je naloženo, podívá se znaleckým okem dolů a s klidem a jaksi s gustem chytí opratě do rukou a pobídne fuksa a šimlu: "Vjó, vjó !" Vůz zarachotí a rozjede se. Vozka bleskurychle zabrzdí, zdržuje koně, kteří se zadníma nohama vzpírají a již povelem "hať! hať!" se dávají vpravo. Vozka zatočí brzdu, potlačí a koně, kteří rozumějí každému hnutí svého pána, zapnou. Po rozkazu "čehy!" dávají se svahem vlevo, aby se vyhnuli v cestě stojícímu buku. Vůz sjíždí rychleji a povážlivě se naklání. Tu náš forman se uchytí lišně, vyskočí na záosek a opratěmi řídí koně tak, že vůz přichází opět do rovnováhy. A tak slyšíš rachot vozu, praskot větví, střídavé volání "vjó !", "hat !", "čehy !", pozoruješ, že se koně, vůz i vozka někde jen kmitnou a než sis to vše náležitě uvědomil, uslyšíš zdola již klidné "prr !". To stojí vůz již na bezpečné cestě. Když potom prohlížíš místo, kudy sjel, vidíš, že vůz jel těsně mezi dvěma stromy. Kdyby byl o krůček vlevo nebo vpravo, byl by jistě narazil na strom a vše snad rozbil. Kolika vlastností je při tomto výkonu potřebí! Odvahy, rozvahy, bystrosti, postřehu, síly, klidu a obratnosti ! Nelze upříti takovému vozkovi jistý stupeň inteligence, byť by se uměl stěží podepsati! (zapsal Jan Janáček,1925)

***
Podivín Hromada

V létě 1929 byl z Moravské Ostravy do naší obce přiveden postrkem zdejší příslušník, bývalý majitel mlýna, Josef Hromada a usadil se v obecním lese Dolinách. Zde si zařídil na svahu u potůčku primitivní boudu z kmenů a z celého okolí si k nim nanosil odhozené kusy plechu, starých železných kamen a zařídil se dle svého vkusu. Neholí se, nestříhá se, ba ani se nemyje. To je prý přepych a on se nechce líbiti světu, ale Bohu. Žije z almužen, které si vyptá v okolí a hlavní zdroj jeho výživy jsou zdechlí psi a kočky. Přes zimu se živil hlavně masem z uhynulého koně, který byl v blízkém mrchovišti zakopán. Hromada jej vykopal a maso si zaudil. Prohlašuje, že se takto cítí úplně šťasten a spokojen, čehož prý, dokud měl majetek, nebylo. Když v roce 1932 začal svévolně kácet stromy, aby postavil nádržku a vodní pilu, nechala jej obec převézt do léčebného ústavu v Kroměříži.

***

Dne 11. června 1931 postihlo obec Ústí zhoubné krupobití. Při bouřce a lijáku padaly kroupy o velikosti až vlašských ořechů a místy zůstaly ležet až do rána následujícího dne. Nejvíce bylo postiženo území podél Bečvy na Vsacku, Záhumení, Výpusty, Dlouhé a Vlčinec. V těch místech bylo zničeno až 50 % úrody. Rolníci pociťovali neštěstí tím více, že v době krize neměli prostředky na pojištění. Přičiněním Jana Trlice č. 27 a poslance agrární strany V. Stoupala v zemském výboru dostali poškození alespoň 19 000 Kč nouzové podpory od státu.


(c) Obec Ústí, design by Holubec, 2002-2017