www.obecusti.cz| www.mestovsetin.cz| www.kr-zlinsky.cz| www.smscr.cz| www.hornolidecsko.cz  


Informace o obci
  Základní údaje
  Informace ze zákona
  Vizitka
  Geoportál obce
Obecní úřad
  Kontakt
  Zastupitelstvo
  Zákaz podomního prod
  Zákaz sázkových her
  Vyhláš. o nočním klidu
  Vyhl.o sjízd.míst. kom.
  Czech Point
  Úřední deska
  Smlouvy ke zveřejnění
  Hospodaření obce
  Návštěvní kniha
  Svoz odpadu 2017
  Místní poplatky
  Hřiště - provozní řád
Sbírky zákonů
Ústecký zpravodaj
  Březen 2016
  Červen 2016
  Září 2016
  Prosinec 2016
  Březen 2017
  Červen 2017
Program rozvoje
  obce Ústí

Územní plán
Historie obce
  Slovo úvodem
  Popis obce
  Feudální doba do 1666
  Feudální doba do 1848
  Rod Trliců
  Vybavení domácností
  Ústí za let 1848-1914
  Přehl.držitelů usedlostí
  Sčítání lidu 1857
  Sčítání lidu 1910
  Ze života val.dědiny
  První světová válka
  Doba ČSR 1918-1939
  Německá okupace
  Osvobození obce
  Škola a učitelé
  Pamětihodnosti
  Z kroniky 1945-1995
Fotogalerie
  Dnešní obec
  Dnešní obec-letecky
  Historické snímky
  500. výročí obce
  60. výročí osvobození
Kultura v obci
  Kultura 2006
  Kultura 2007
  Kultura 2008
  Kultura 2009
  Kultura 2010
  Kultura 2011
  Kultura 2012
  Kultura 2013
  Kultura 2014
  Kultura 2015
  Kultura 2016
Hasiči
Šachy Ústí
Mateřská škola
  Kontakt
  Rekonstrukce budovy
  Slavnostní otevření
  Dětský karneval
Jízdní řády
Obecní knihovna
Kam za kulturou
Vsetínské noviny
Dotace obci
  Dětské hřiště
  Veřejně prospěš. práce
  Dotace hasičům



Zpět

V Českoskoslovenské republice
1918-1939

První zpráva o vyhlášení samostatnosti Československé republiky se do Ústí dostala již v poledne 28. října 1918. Vyvolala radost, že se vrátí domů všichni toužebně očekávaní rodinní příslušníci. V Ústí mnoho německým nápisů nebylo, jen tabulky s rakouským orlem na trafice a poštovně u Trliců č. 16. Všechny takřka okamžitě zmizely. Německy napsané nápisy a návěští při trati byly prozatím alespoň zamazány blátem.

Vojáci z poražených rakouských armád se vraceli domů hned začátkem listopadu 1918 po dlouholetých útrapách a s velkými nadějemi. Přicházeli domů v době, kdy se celá země radovala z tolik očekávaného míru, z národního osvobození a z nově nabyté státní samostatnosti. Důsledky války ovšem byly znát na každém kroku, i když válečná vichřice Ústí přímo nepoznamenala.

Dojmy z prvních týdnů a měsíců v nově vzniklé Československé republice byly rozporné. K radostným událostem patřilo jistě vyhlášení samostatnosti, slavný příjezd presidenta Tomáše G. Masaryka do Prahy 21. prosince 1918, schválení některých zákonů v Národním shromáždění, jako zániku šlechtických titulů, zavedení osmihodinové pracovní doby, zavedení všeobecného hlasovacího práva při volbách do obcí a později zákona o pozemkové reformě.

Byly tu však i zkušenosti neradostné jako tragický skon generála M. R. Štefánika, zvěsti o šíření bolševického násilí a neklidu, vpád Maďarů na Slovensko aj. Bojů československé armády proti maďarským bolševikům na Slovensku se zúčastnili legionáři Josef Trčálek a Jan Labaj. Narušení mravních vztahů ve společnosti několikaletou válkou mělo za následek vlnu násilností a krádeží. Ani obec Ústí nebyla ušetřena několika krádeží. V domě č. 23 zloději odnesli slaninu z celého vepře, chovnou husu a větší množství stříbrných peněz, v domě č. 34 byly ukradeny 3 ovce a v domě č. 63 dokonce kráva.

Dědictvím války byla nesnesitelná drahota. Vždyť např. cena 1 kg pšeničné mouky stoupla v letech 1914 - 1918 ze 40 hal. na 5 K, 1 kg žitné (chlebové) mouky z 20 hal. na 2 K. 1 q brambor z 5 K na 80 K, 1 kg vepřového masa z 1.60 K na 16 K, 1 kg másla z 2.20 K na 40 K, průměrná cena 1 krávy vzrostla ze 350 K na 4000 K, průměrná cena 1 m látky ze 40 hal. na 50 K, cena dětských bot ze 7 K na 80 K atd. Navíc byl tohoto zboží naprostý nedostatek. Proto bylo zavedeno lístkové hospodaření. Na osobu bylo určeno 500 gramů mouky nebo jiných moučných výrobků na týden, 1260 gramů chleba na týden a 1,25 kg cukru na měsíc. Za těchto poměrů se se ujal "černý obchod", přičemž ceny bez lístků byly několikanásobně přepláceny. Maso se na vesnicích nedalo koupit skoro vůbec. Nízká hodnota peněz se poněkud zvedla po okolkování bankovek, které bylo provedeno v březnu 1919. Občané z Ústí si nechali okolkovat asi 70 tisíc korun.

Poválečné poměry nicméně správce školy Janáček příliš nepochvaloval:

"Rozmnožilo se sobectví, hamižnost, jeví se nedostatek účinné lásky k bližnímu. Mnozí nedovedou národní samostatnost a svobodu správně chápati požadujíce pro sebe od státu všechny možné výhody, ale sebemenší oběť pro stát a pro veřejnost vzbuzuje v nich odpor. Lidé neradi se loučí s vyživovacími příspěvky (pro rodinné příslušníky vojáků - pozn. LB), které v naší obci do měsíce ledna 1920 činily až 11000 K měsíčně. Všechny dávky pro stát a na veřejné účely odevzdávají se neochotně a s projevy nedůvěry. Na třetí premiovou půjčku neupsal z naší obce mimo pisatele této kroniky ani haléře, ač na rakouské válečné půjčky se upisovaly tisíce. Nucené dodávky dobytka, které trvaly až do února 1920, způsobily mnoho hořkosti. Stejně s odporem se pohlíželo na rekvizici obilí, ačkoliv se požadovalo nepatrné minimum - celá obec odevzdala za rok 1919 asi 7 q všeho druhu obilí. Naproti tomu bylo zdejším občanům na setí a na aprovizaci za rok obilním úřadem dodáno asi 20 q žita, 20 q pšenice, 75 q ječmene, 8 q ovsa a 145 q zemáků. Apaticky se pohlíží na nařízení ohledně daně z obratu, na daň z majetku i z válečných zisků. Časy, kdy konali sousedi obecní práce zdarma, minuly. Dnes nehne pro obec zdarma nikdo ani prstem."

Zdá se nicméně, že tato slova správce školy nebyla zcela pravdivá. Dne 1.února 1919 požár zničil stavení č. 8 vdovy Anny Maliňákové. Škoda byl jen zčásti kryta pojištěním. Mnozí občané postižené pomohli a obec jí prodala na stavbu levnější dřevo. Zkušenost s požárem, při němž účinně pomohli hasiči z Janové, opět oživila myšlenku založit i v Ústí dobrovolný hasičský sbor. Ve skutečnosti však k tomu občany pohnul až další požár v roce 1920.

Zpustlý mlýn čp. 14 koupil od svého bratra Jaroslava Trlice jeho bratra Jan Trlica č. 27, pozdější náměstek starosty. Ten v roce 1920 vystavěl na místě dosavadního mlýna moderně zařízený válcový mlýn vybavený turbinou a dynamem na výrobu elektřiny, které mohlo rozsvítit údajně 140 žárovek. Vzhledem k panujícímnu nedostatku petroleje občané nabídku Jana Trlice přivítali. Již roku 1919 se v zastupitelstvu zvažovalo zda odebírat proud od Jana Trlice anebo raději ze vsetínské městské elektrárny.

V polovině července 1920 Jan Trlica obecnímu zastupitelstvu nabídl, že dodá proud pro veřejné osvětlení silnice. Požadoval, aby obec dodala 6 sloupů. Cena osvětlování jednou žárovkou činila za měsíc 11 Kč, ročně 6 lamp by přišlo na 792 Kč. Na 20. července 1920 byla svolána schůze všech občanů do obecního hostince, a ti rozhodli nabídku přijmout. Na oslavu Dne svobody již v předvečer 28. října 1920 mělo Ústí veřejné osvětlení. Koncem října byly 2 žárovky instalovány také ve škole a 2 v obecním hostinci. Proud si ovšem uživatelé platili sami. Do konce roku bylo elektrické osvětlení zavedeno již ve 20 staveních.

V roce 1921 bylo v Ústí napočteno 76 domů, v nichž žilo 474 obyvatel, z toho 232 mužů a 242 žen. Všichni byli české národnosti. Z tohoto počtu se 384 obyvatel hlásilo k náboženství českobratrskému evangelickému, 61 k římskokatolickému a 29 k baptistům. V obci bylo mezi dospělými nad 14 let 20 analfabetů, další 3 občané dovedli pouze číst.

Obec měla v roce 1921 tyto části: samota Dlouhé se 2 domy (č. 41 a 42), samota Rublov se 2 domy (č. 39 a 40), samota Srní se 2 domy (č. 37 a 38), samota Vlčinec se 3 domy ( 32, 43, 56), skupina chalup Vrch s 5 domy (č. 35, 36, 53, 54, 59) a střed obce se 62 domy (č. 1 - 16, 18-31, 33, 34, 44 - 52, 55, 57, 58, 60 - 73, 75 - 78).

V roce 1921 zahájilo činnost meliorační družstvo založené roku 1914. Byly započaty odvodňovací práce na Dolních Výpustách, Záhumení, Zahradách, na Čtvrtce a později na Horních Výpustách. Práce pokračovaly i v následujícím roce až do června. Nákladem 77 tisíc Kč bylo odvodněno celkem 19 ha, přičemž 80 % z této částky bylo kryto z poloviny státem a z poloviny zemí. Zemědělci zaplatili jen 15 400 Kč. Svědectvím rostoucího zájmu o progresivnější způsoby hospodaření bylo založení družstva chovatelů hovězího dobytka v roce 1924, které od obce převzalo péči o chov dvou obecních býků.

V rámci 1. pozemkové reformy získali rolníci z Ústí jen nevelké části pozemků, které měli dlouhodobě pronajaty od velkostatku Vsetín v trati na Vsacku v katastru města Vsetína. Většinou dostali po jednom dílu ve výměře 1 a 1/4 měřice 25 arů), a to zejména Jan Fojt č. 44, Josef Fojt č. 25, Tomáš Trčálek č. 12, Pavel Trčálek č. 73, Josef Blaha č. 65, Josef Trlica č. 78, Veronika Matošková č. 19, Pavel Maňák č.4, Tomáš Brhlík č. 7 a Antonín Labaj č. 10. Po 2 dílech (50 arů) dostali Jan Trlica č. 61 a Josef Valigura č. 70. Přídělci zaplatili za 1 podíl přidělených pozemků 560 Kč. Krátkodobí pachtýři dostali pozemky pod Hovězím, zejména Anna Trlicová č. 31 - 1 měřici, Jan Fojt č. 44 - 3 měřice, Jiří Kašpar č. 68 4 a půl měřice, Tomáš Trčálek č. 12 2 měřice a Martin Jančálek č. 63 2 měřice.

Život obyvatel vážně zkomplikovala krutá zima na počátku roku 1929, jaké nebylo pamětníka. Po celou dobu od 1. ledna do 9. března teploměr v Ústí nevystoupil nad Oo C. Mrazy dosahovaly v Ústí až - 35o a v Rožnov pod Radhoštěm dokonce až - 41oC. Cesty byly zaváté a neschůdné. Pro vysoké závěje auta často vázla a musela být vyprošťována koňskými potahy. Krutá zima měla katastrofální vliv na ovocné stromy a její důsledky byly citelné ještě po desetiletích. Odumřela většina švestek, třešní i méně odolné druhy jabloní a hrušní. Při sčítáhní ovocných stromů v roce 1930 bylo zjištěno, že z původní tisícovky jabloní přežila zimu jen polovina, z 413 třešní přečkalo zimu 120, z 1892 švestek 385 ze 129 slivoní jen 61, z 22 vlašských ořešáků 6 a z 9 moruší 7. Z keřů rybízu a angreštu přečkala krutou zimu jen zhruba třetina.

Při sčítání obyvatel v roce 1930 bylo zjištěno, že v Ústí žije 493 obyvatel. Dle národnosti bylo 487 občanů národnosti české, 3 národnosti slovenské a 3 národnosti polské. Podle náboženství bylo 371 osob náboženství evangelického, 91 římskokatolického, 24 se hlásilo k baptistům, 4 k náboženství československému a 3 osoby byly bez vyznání. V obci bylo 88 zemědělských závodů, 26 živností řemeslných a 7 živností obchodních. Držba zemědělské půdy byla velmi roztříštěná. Na výměře do 5 ha hospodařilo 52 závodů, na výměře 5-10 ha 37 závodů, na výměře 10 - 20 ha 13 závodů a na výměře větší než 20 ha 1 závod. Přes 100 ha půdy vlastnila obec Ústí. Rolníci z Ústí hospodařili v obci na 477.87 ha, dále na 38.63 ha v katastru Vsetína, 28.352 v katastru Janové, na 7.04 ha v katastru Leskovce, 0.5 ha v katastru Valašské Polanky a 0.86 ha v katastru Hovězí.

Zemědělci v Ústí pěstovali převážně obiloviny a to na 83.74 ha, na 2.25 ha pohanku, na 0.20 ha luštěniny (hrách a čočku), 0.08 ha len, 0.96 ha zelí, na 20.83 brambory, na 4.36 ha pícniny, 6.36 ha louky, 0.7 ha rolí bylo ponecháno jako úhor a 5.59 bylo používáno na polní pastvu.

Ve chlévech ústeckých rolníků bylo napočítáno celkem 13 koní, z toho byli 2 hřebci ve státní plemenné stanici a 176 ks hovězího dobytka (23 telat, 1 býk, 28 jalovic, 119 krav). Kvalitu chovu skotu nepříznivě ovlivňoval fakt, že takřka všechny dojnice byly používány i k tahu, což snižovalo jejich mléčnou užitkovost. Zemědělci dále chovali 56 ovcí, 66 koz a 104 ks vepřového dobytka. Rozšířen byl chov drůbeže. Při domácnostech ústeckých občanů bylo chováno 547 slepic a kohoutů, 265 kuřat, 250 hus, 11 kachen a 11 krocanů. Pro zušlechťování chovu dobytka měl velký význam chov obecních plemeníků, který byl subvencován a byl o něj mezi rolníky zájem.

V roce 1930 bylo uskutečněno napojení obce na síť Středomoravských elektráren v Přerově. Obec se stala jejich akcionářem. Upsala celkem 18 akcií po 620 Kč a převzala za 45 OOO Kč dlužních úpisů v kursu 90 % a hradila část nákladů na zařízení v obci. Instalaci ve svém bytě si hradil každý odběratel elektřiny ze svého, přičemž náklady na jednu žárovku činily v průměru 90 - 100 Kč. Náklady na elektrifikaci přišly obec na 100 600 Kč, z čehož jí pak 50 % uhradilo v rámci subvence ministerstvo veřejných prací. Za jednu kilowathodinu světelného proudu se platilo 3.80 Kč a za motorový proud 2.20 Kč.

O elektrifikaci se jednalo od konce roku 1929. Jistá potíž nastala s dosavadním dodavatelem proudu majitelem mlýna Janem Trlicou č. 27, který požadoval odškodnění. Stavba pokračovala velmi rychle. V březnu a v dubnu 1930 byly impregnovány sloupy z borového dřeva, v létě se provádělo jejich osazení a montáž. Dne 20. srpna 1930 se začalo v Ústí svítit proudem z Přerova. Již 7. října došlo k tragické nehodě, když byl při instalování žárovky usmrcen elektrickým proudem kovářský mistr Jan Ferák č.69.


Prosévání štěrku, zleva Josef Pončík č.51,
Josef Srněnský č.15, Karel Trčálek, 1930

Počátek třicátých let byl spojen s prvními projevy světové hospodářské krize, která doléhala i do Ústí. Vsetínské továrny začaly omezovat provoz. V říjnu a listopadu 1930 již bylo mezi dělníky z Ústí 10 a v prosinci 20 nezaměstnaných. Na tom nezměnila nic skutečnost, že tři dělníci z Ústí Jan kMikuš č. 46, Jan Blaha a Karel Trčálek č. 29 mohli na podzim odejet na opevňovací práce do Francie. Vrátili se následujícího roku. V zimě roku 1931 bylo v obci až 45 nezaměstnaných. Jejich počet však v následujících letech klesal.

Složitá sociální situace způsobená důsledky krize se začínala komplikovat v souvislosti s mezinárodně politickým vývojem. Od poloviny roku 1935 byla zavedena pro mladíky ve věku 14 - 24 let branná výchova. Mladé muže z Ústí a z Leskovce cvičil v Ústí Jan Surovec č. 26. Cvičení pokračovala až do jara 1936.


Vojenské odvody v r.1931, stojící zleva: Jan Pisklák, Jaroslav Mikuš, Josef Pončík, Karel Trčálek, Jaroslav Surovec, Antonín Trčálek, Josef Srněnský, Jan Fojt, Karel Mikuš, Antonín Trčálek, Miroslav Mikuš, Jan Surovec, sedící: Josef Trčálek, starosta Josef Trlica, Jaroslav Trlica-Slavín.


Vojenské odvody v r.1934, sedící zleva: Karel Bláha, Boh.Uhřík, starosta Josef Trlica, Jiří Kašpar, Jaroslav Trčálek, stojící zleva: Jan Pisklák, Pavel Kratina, Tkadlec, Jan Srněnský, Karel Šimara, Adolf Šrámek, Bohumil Kubík, Karel Fojt, Jiří Surovec, Šimek.

Po polovině třicátých let se dokonce tři z ústeckých obyvatel zúčastnili bojů za demokracii ve Španělsku. Ústecký rodák rotný Jan Ferák se stal pravděpodobně nejúspěšnějším pilotem v krátké historii španělského republikánského letectva. Do Španělska se dostal náhodou, zatímco dva další rodáci z Ústí Josef Trlica (* 1.8.1908) a Antonín Pončík odešli bojovat z politických pohnutek. Antonín Pončík se ve Španělsku oženil se vdovou po svém padlém španělském kamarádovi. S ní i s jejími dětmi se vrátil do Ústí v září z 1949.


Jan Ferák (vlevo) jako letec španělské republikánské armády, asi 1937.

Dne 1. dubna 1937 se konala ustavující schůze civilní protiletecké ochrany (CPO) za velké účasti veřejnosti. Posláním CPO byla příprava obyvatelstva na mimořádné události v případě válečného konfliktu. Velitelem CPO byl jmenován radní Jan Šimara č. 9. Události pak dostaly nečekaně prudký spád roku 1938. Provázely je přípravy civilní protiletecké ochrany a cvičení v zatemňování. Dne 21. května v souvislosti s vyhlášením mobilizace nastupují muži ročníku 1914 a někteří další. Podle připravených pokynů nastupuje 7 členů Sokola Ústí k střežení mostů v Horním Lidči a k vodárně ve Valašské Polance. Mosty v Ústí hlídají členové vsetínského kostela, kteří byli ubytováni ve škole. Dne 24. května přebírají od členů Sokola strážní službu železničáři. Uspokojení z průběhu květnové mobilizace posílilo nadšením a odhodlání bránit republiku, které si z Prahy přivezli i účastníci X. všesokolského sletu.


Vojenské odvody v r.1937, stojící zleva: Bohuslav Mikuš, Josef Fojtů, Jaroslav Pala, Bohumil Bláha, Karel Surovec, Ladislav Šrámek, Surovec, sedící uprostřed starosta Josef Trlica.

Dne 21. září 1938 byla vyhlášena mobilizace všech záložníků do 40 let věku. Z Ústí odejely disciplinovaně čtyři desítky mužů. Dne 22. září nastoupili příslušníci Sokola z Ústí opět strážní službu v Horním Lidči a ve Valašské Polance. Dne 28. září byly sokolské stráže vystřídány vojenskými hlídkami. Uzavření Mnichovské dohody o odstoupení československého pohraničí Německu dne 29. září 1938 všem vyrazila dech. V očích mnoha občanů se objevily slzy...

V prvním týdnu října byl v Ústí ubytován dělostřelecký oddíl 12. divize, který měl svou polní kuchyni na dvoře u Trliců. Na prostranství u cementárny byla umístěna vozidla vojenské autokolony z Užhorodu. Velitelé autokolony byli ubytováni v domech č. 85 a 86, polní kuchyně autokolony byla umístěna na školním dvorku. Autokolona odejela z Ústí 7. října.

Další přesuny vojska popsal kronikář Jan Janáček takto:

"V tyto dny projíždí tudy směrem k Leskovci trén asi o 160 vozech, jsou to chatrné vozíky s ubohými koňmi z Podkarpatské Rusi, vozkové jsou zčásti tamní židé. Vezou v bednách náboje. Za trénem prochází naší obcí tímtéž směrem několik rot pěšího vojska. Od začátku mobilizace projíždějí Masarykovou drahou četné vlaky s vojskem, polními kuchyněmi, děly, tanky aj."

Do vnitrozemí táhly zástupy uprchlíků ze zabraného území. V Ústí samotném bylo umístěno 5 rodin. Přišli nejen o svůj domov, ale také o majetek a často měli sebou jen to nejnutnější. Mezi lidmi se konaly sbírky na jejich podporu. Vývoj nezadržitelně směřoval k okupaci zbytku území Česko - Slovenské republiky německým vojskem.

Správa obce - politické poměry

V samostatné republice se první volby do obcí podle nového volebního řádu konaly 15. června 1919. V Ústí bylo 239 voličů. Z celkového počtu 209 odevzdaných platných hlasů obdrželi 133 hlasů kandidáti čsl. strany sociálně demokratické a 76 hlasů kandidáti strany národně demokratické. Za sociální demokraty byli do obecního zastupitelstva zvoleni Pavel Šimara dělník č.12, Tomáš Trčálek chalupník č. 12. Jan Fojt dělník č. 44, Štěpán Pisklák chalupník č. 20, Jiří Kašpar rolník č. 68, Pavel Juřica domkař č. 13, Pavel Vávra rolník č. 39 a Jan Šimara rolník č. 47. Za národní demokraty byli zvoleni: Jan Trlica obchodník č. 27, Jan Štacha rolník č. 23, Jan Janáček učitel č. 76 a Jan Trčálek rolník č. 34. Do obecní rady byli zvoleni: starostou Jan Fojt č. 44, náměstkem starosty Jan Trlica č. 27, a radními: Tomáš Trčálek č. 12 a Jan Šimara č. 47.

V obecních volbách v roce 1923 byla sestavena společná kandidátka spojených politických stran. Do obecního zastupitelstva byli zvoleni Jan Fojt, Josef Galda, Josef Hrtáň, Jan Janáček, Jiří Kašpar, Pavel Šimara, Jan Trčálek, Tomáš Trčálek, Jan Trlica č. 27, Jan Trlica č. 61, Jan Štacha a Pavel Vávra. Starostou byl zvolen opět Jan Fojt, náměstkem Jan Trlica č. 27 a radními Jan Trčálek a Pavel Trlica.

O čtyři roky později v roce 1927 soupeřily v obecních volbách v Ústí dvě strany - čs. sociální demokracie a strana agrární (republikánská strana čs. venkova). První z nich obdržela 141 hlasů a získala 8 mandátů a druhá 87 hlasů a 4 mandáty. Za stranu sociálně demokratickou byli do obecního zastupitelstva zvoleni Josef Šimara č. 5, Pavel Fojt č. 80, Karel Zajíček č. 6, Josef Trlica č.78, Josef Hrtáň č. 72, Jan Šrámek č. 55 a Antonín Labaj č. 10. Za stranu agrární byli zvoleni Jan Trčálek č. 34, Jan Trlica č. 27, Jan Štacha č. 23 a Jan Trlica č. 61. Starostou byl zvolen Josef Trlica č. 78, náměstkem Jan Trlica č. 61, radními Josef Šimara č. 5 a Pavel Fojt č. 80.

Oblibu agrární strany mezi zemědělci v Ústí dokumentuje i skutečnost, že v polovině května 1927 se 6 občanů z Ústí zúčastnilo sjezdu agrární strany v Praze.

V obecních volbách v roce 1931 byli zvoleni za agrární stranu Josef Trlica č. 78 (dříve soc. dem.), Jan Trlica č, 1, Jan Trlica č. 27, Jan Trčálek č. 34, Pavel Vávra č. 24 a Josef Trlica č. 84, za stranu soc. demokratickou byli zvoleni Jan Šrámek č. 55, Pavel Trčálek č. 73, Pavel Fojt č. 80, Jan Šimara č. 9 a Karel Zajíček č. 6, za čs. stranu lidovou byl zvolen Jiří Kašpar č. 68. Dne 8. října na ustavující schůzi zastupitelstva byl opětně zvolen starostou Josef Trlica č. 78, náměstkem Pavel Fojt č. 80 a radními Pavel Vávra č. 24 a Jan Šimara č. 9.

V roce 1934 se obecní volby nekonaly. Vzrůstající politické soupeření mezi jednotlivými politickými silami se nicméně nevyhnulo ani Ústí při volbách do poslanecké sněmovny a do senátu a do okresního a zemského zastupitelstva v 19. a 26. května 1935. Již dva měsíce před termínem voleb se v obci konaly předvolební schůze všech politických stran v místních dvou hostincích, které byly četně navštíveny. I když diskuse na nich bývala velmi živá, nepřekročila hranice slušnosti.

Volby do obecních zastupitelstev se konaly 29. května 1938 v pohnuté době. Dohodu o postavení jednotné kandidátky se v Ústí nepodařilo uzavřít. Obyvatelé i tak malé obce byli rozděleni do zdánlivě nesmiřitelných táborů. Dva mandáty získala čs. strana národně socialistická, 1 mandát KSČ, 3 mandáty čs. strana sociálně demokratická a 4 mandáty strana agrární. K získání zbývajícího jednoho mandátu se spojily první čtyři uvedené strany proti straně agrární. Ta však podala odvolání, které nebylo do konce roku vyřízeno.

Ve funkci starostů obce se tedy v letech 1918-1945 postupně vystřídali Jan Řezníček 1904-1919, Jan Fojt 1919-1927 a Josef Trlica č. 78, 1927 - 1945.

Vývoj politických poměrů

1920192519291935
počet voličů239209234273
Čs.strana sociálně demokratická105658738
Republikánská strana čs.venkova (agrární)809689124
Národně-demokratická12---
Čs.strana lidová6201314
Čs.strana národně-socialistická582131
Čs.strana živnostenská4181626
Komunistická strana ČS-19538
Národní strana práce-6--

Jak ukazují výsledky voleb do poslanecké sněmovny z let první republiky přízeň voličů v Ústí byla rozložena vcelku rovnoměrně mezi strany pravicové a levicové.

V obecních volbách v roce 1938 bylo v Ústí odevzdáno 240 platných hlasů, z toho 43 pro čs. stranu národně socialistickou, 17 pro čs. stranu lidovou, 27 pro komunistickou stranu, 60 pro sociální demokracii a 93 pro stranu agrární.

Koncem roku 1938 se strany agrární, lidová, národně socialistická, živnostenská, národního sjednocení a fašistická sloučily v jedinou stranu národní jednoty. Novým politickým subjektem se stala márodní strana práce, do níž vstupovali hlavně bývalí sociální demokraté. Komunistická strana byla rozpuštěna. Po německé okupaci se měla stát zárukou loyality k německé říši jediná politická strana Národní souručenství, jejíž vliv na skutečný vývoj událostí byl spíše formální. Zasedání obecní rady i zastupitelstva se po roce 1939 postupně měnilo na předčítání došlých příkazů, zákazů a instrukcí a kontrolu jejich plnění.

Majetek obce

Obec převzala po roce 1848 následkem vyvázání feudálních práv vodní pilu v č. 63, která však byla později mimo provoz. V roce 1921 se Jan Trlica č. 27 se obrátil na obec se žádostí o prodej vodního práva váznoucího na této pile, ve snaze pilu opět obnovit. Vodní právo k č. 63 představovalo 1/3 vody z náhonu vedoucího ze Senice na mlýn č. 14. Obecní zastupitelstvo přenechalo rozhodnutí o tom valné hromadě občanů, která s převodem vyslovila souhlas.

V témže roce došlo k převzetí majetku singulárních spoluvlastníků lesa obcí. Podle vyvázání poddanských povinností mělo totiž právo na užívání obecního lesa pouze 59 podílníků, nikoliv všichni usedlíci z Ústí - šlo o 51 gruntovníků a 8 chalupníků. Ti měli podíly v porovnání s gruntovníky poloviční. Podle zákona o obecním statku z roku 1919 převzala podíly jednotlivých podílníků obec jako celek. Za rozšíření obecního majetku je třeba považovat i zřízení obecního kamenolomu na par. 638/2 ve Stráňce, který posloužil při stavbě školy i při jiných stavebních akcích.

V roce 1923 tvořily majetek obce 4 domky, 19 ha polí, 78 ha lesa, 2 ha luk, 28 ha pastvin a 15 ha jiných ploch - tj. cesty, vodní plochy atd. Obecní dluhy činily 150 000. Byly spláceny obecními přirážkami k daním, které byly povoleny ve výši 280 %. Nebylo to mnoho. Obecní přirážku ve stejné výši platili např. také občané Vsetína, kteří byli navíc zatíženi ještě jinými poplatky.

V roce 1925 bylo v majetku obce kromě stavení 16.85 ha rolí, 2.34 ha luk, 19.9 ha pastvin, 0.27 ha zahrad, 92.61 ha lesů, 8.24 ha zastavěné a neplodné půdy a 2.3 ha vodních a ostatních ploch.

Další rozšíření obecního majetku přinesla obci Ústí lesní reforma na velkostatku Vsetín. V prosinci 1931 obec získala lesní parcelu Šerka o výměře 26.82 ha v trati Zaružný v katastru obce Hovězí. Byl na ní tehdy jehličnatý les ve stáří asi 40 let. Obec za příděl zaplatila celkovou částku 99 234 Kč. K iniciativě okolních obcí, které hodlaly sdružit prostředky a společně zakoupit revír Semetín, se Ústí nepřipojilo.

Dřevěné stavení č. 38 na pasekách v Srní, které obec koupila roku 1908, později vyhořelo. Obec obdržela 5 000 Kč pojistného, ale dům již nebyl obnoven.

Obecní zaměstnanci

Ústí jako malá obec nemívala nikdy větší počet obecních zaměstnanců. Občané se při výkonu služby ponocného střídali. Podle usnesení obecního zastupitelstva ze 3. prosince 1927 byl ustanoven ponocným strážník Jan Fojt. O necelý rok později mu byl schválen plat ve výši 2000 Kč ročně. S funkcí obecního strážníka neboli "policajta" byla spojena funkce obecního bubeníka, který na určitých místech v obci s pomocí bubnu svolával občany, kterým předčítal úřední vyhlášky a sdělení. Obecními bubeníky byli postupně Jan Fojt - Janků čp. 25, Josef Fojt č. 25, Pujman a naposledy Křišťan. Úřední sdělení se takto oznamovala až do roku 1946, kdy byl v Ústí zřízen místní rozhlas.

Živnosti

Vzhledem k blízkosti okresního města a značnému počtu tamějších živností nebyly v Ústí pro podnikání vhodné podmínky. Většinou šlo o drobné obchody a řemeslné živnosti. Největší z živností byla výrobna cementového zboží, kterou roku 1907 zřídil stavitel Rudolf Londin ze Vsetína. Ta byla zrušena roku 1921. V roce 1923 však byla ohlášena nová živnost se stejným výrobním sortimentem a následujícího roku další, která byla zaměřena na výrobu cementové střešní krytiny. Výroba cementového zboží si tak v Ústí udržela dlouhou tradici.


Trlicův hostinec č.16, asi 1920.


Trlicova salaš na Lysé, asi 1920.

V roce 1923 byly v Ústí tyto živnosti: 2 hostince - Jana Hrtáně a Anny Trlicové, kolářství Karla Rožnovjáka, kovářství a podkovářství Jana Feráka, mlýn Jana Trlice, 3 obchody potravinami- Josefa Hlubíka, Františky Kašparové a Anny Rožnovjákové, obuvník Josef Blažek a trafika Jiřího Kašpara.


Kurtinova kovárna č.69, foto asi 1935.

Ač bylo Ústí nevelkou obcí, pohyb v živnostech byl velmi čilý. V letech 1926 - 1945 bylo přihlášeno celkem 27, ke změnám došlo i u dvou koncesovaných živností hostinských a u podkovářství, jež bylo počítáno mezi tzv. jiné koncesované živnosti.

Vývoj živnostenského podnikání v letech 1923 - 1945 poskytuje tento obraz:

Svobodné živnosti

autodoprava:
Pavel Fendrych č. 58, 1929 - 1931
hudebnictví (hudební kapela):
Josef Trlica č. 28, 1922 - 1926
Josef Zgarba č. 58, 1931 - 1935
krupařství:
Františka Zbranková č. 87, 1927 - 1929, potom Josef Dolák č. 87, 1929 - 1930
obchod cukrovinkami:
František Dudík č. 85, 1939 - 1950
obchod dřevem:
Karel Rožnovják č. 68, 1921 - 1939
obchod smíšeným zbožím:
Josef Hlubík č. 18,1899 - 1932, potom Antonín Hlubík č. 18, 1933 - 1950
Marie Petřeková č. 68, 1931, potom Jiří Kašpar č. 68, 1931
František Buchvaldek č. 87, 1932 - 1938, potom Růžena Štachová č. 87, 1937 - 1948
obchod uhlím a dřevem:
Jan Kašpar č. 68, 1935 - 1941
pilařství a obchod dřevem:
Karel Dvořák z Lužné, 1941 - 1942
prodej cukroví:
Františka Trlicová č. 71, 1927 - 1936
prodej kuřáckých potřeb:
Františka Trlicová č.71, 1942
provoz pískoviště:
Antonín Labaj č. 10, 1937 - 1938, Karolina Uhříková č. 74, 1937 - 1939
výroba cementového zboží:
Jan Trlica č. 62, 1923 - 1932,
výroba cementových tašek:
Josef Trlica č. 28, 1924 - 1950
výroba a prodej dřevěného uhlí:
Josef Hučík č. 58, 1929 - 1930

Řemeslné živnosti

kolářství:
Karel Rožnovják č.68, 1920 - 1950
Josef Hučík č. 58, od 1927
kovářství:
František Kurtin č. 69, 1931 - 1939
krejčovství:
Pavel Surovec č. 66 (později č.11), 1935 - 1952
krejčovství dámské:
Vincencie Trlicová č.27, 1940 - 1943
mechanik:
Josef Vrána č. 86, 1926 - 1932
mlynář:
Bedřich Čurda č. 14, 1936 - 1951
obuvník:
Josef Zbranek č. 87, od 1927
papučářství:
Josef Zbranek č. 78, 1926 - 1927
stolařství:
Karel Zajíček č. 66, 1922 - 1939
Stanislav Bednařík č. 60, 1934 - 1952
Antonín Šimara č. 5, 1934 - 1952

Koncesované živnosti:

hostinec č. 72:
obec Ústí 1881 - 1929
Josef Hrtáň 1929 - 1930
hostinec č. 16:
Josef Trlica 1925 - 1936
Vincencie Trlicová, provd. Kollerová 1936 - 1937

Jiné koncesované živnosti:

podkovářství:
František Kurtin č. 69, 1930 - 1939

Z uvedeného přehledu je dobře patrné, že většina živností v Ústí ve dvacátých a třicátých letech sloužila místní potřebě. Ačkoliv pro velkou část obyvatel bylo nadále velmi důležitým zdrojem obživy zemědělství, zejména od počátku 19. století se obyvatelé stále více stávali závislí na výnosu jejich živností a, což v tomto přehledu pochopitelně zachyceno není, na dostatku práce v průmyslových podnicích ve Vsetíně. Největším dobrodiním pro obyvatelstvo okresu Vsetín, které bylo právě ve třicátých letech citelně postiženo světovou hospodářskou krizí, bylo ovšem založení vsetínské Zbrojovky roku 1937.

Kultura

Projevy snah o zušlechtění veřejného života v Ústí nabývají po roce 1918 nového charakteru. Směřovaly k výchově v duchu vlastenectví a demokracie, ač úroveň všech projevů těchto snah nebyla stejná

Brzy po 28. říjnu 1918 skupina mladých lidí v Ústí ustavila přípravný výbor k ustavení čtenářsko - vzdělávacího spolku, jehož cílem mělo být zřízení knihovny a čítárny. Tento přípravný výbor uspořádal o velikonočním pondělí 21. dubna 1919 ve škole besedu spojenou s přednáškou učitele Františka Brodského ze Vsetína o Tomáši G. Masarykovi. V programu vystoupil i pěvecký kroužek z Ústí. Čtenářsko - vzdělávací spolek sice nakonec utvořen nebyl, ale obecní knihovna a čítárna vznikla v roce 1920 v souladu se zákonem o obecních knihovnách č. 430/1919 Sb.

Obdobně jako beseda o Masarykovi vyzněla také další vlastenecká slavnost. V neděli dne 11. května 1919 byla u železného mostu přes Bečvu u vjezdu do obce zasazena lípa svobody. Na slavnosti promluvil správce školy Jan Janáček a občan Antonín Hlubík. Dne 6. července 1919 si občané připomněli památku Husovu. Pod širým nebem na úpatí Stráně za Senicí si na 400 shromážděných vyslechlo přednášku učitele Jana Rouse z Bystřičky a sbory přednesené pěveckými kroužky z Ústí a Rokytnice. Slavnost navštívilo mnoho občanů z okolních obcí. Omladina z Leskovce přišla v národních krojích v průvodu a pod husitským praporem. Lípa svobody přečkala šťastně období okupace i zničení mostu přes Bečvu ustupujícími Němci. V témže roce byla nicméně skácena.

Již v průběhu první poloviny roku 1920 bylo v Ústí uspořádáno sedm přednášek věnovaných mimo jiné významu demokracie, osobnosti T. G. Masaryka, odkazu myšlenek Mistra Jana Husa aj.


Komedianti oznamující bubnem své vystoupení, asi 1930.


Ochotnické divadelní představení, asi 1930.

Počátkem února 1920 poukázalo ministerstvo kultu a vyučování obci Ústí 500 K na zřízení obecní knihovny. Obec za ně koupila 70 knih a to byl začátek knihovny v Ústí. Od listopadu 1920 do května 1921 si 80 čtenářů vypůjčilo celkem 530 knih. Do knihovní komise byli obecním zastupitelstvem zvoleni Jan Janáček, Pavel Šimara, Josef Galda a Antonín Hlubík, knihovníkem byl jmenován správce školy Jan Janáček. Ve škole byla vždy v neděli odpoledne otevřena veřejná čítárna. Bývaly v ní vyloženy časopisy, které občané dobrovolně zapůjčovali, zejména Čas, Nový lid, Lidový deník, Český svět, Stráž Valašska, Palacký, Českobratrské hlasy, Kostnické jiskry, Rozsévač, Český legionář, Svět zvířat aj. Knihovna obdržela v letech 1920 - 1927 ve formě státních subvencí na nákup knih celkem 1150 Kč. Koncem roku 1927 čítal její fond 201 svazků. V roce 1930 čítala obecní knihovna 276 svazků. Občané ji využívali hlavně v zimním období, kdy si 54 čtenářů vypůjčilo celkem 635 položek. Správu obecní knihovny vedl až do listopadu 1937 Jan Janáček, jeho nástupcem byl jmenován František Polášek.

Pro školní slavnost na den 28. října 1920 připravil správce školy Jan Janáček se školními dětmi divadelní hru Den svobody. Ta měla takový úspěch, že podnítila mládež k ustavení divadelního ochotnického kroužku, který v následujících letech, buď se školními dětmi anebo samostatně, předvedl několik divadelních her. Hrávalo se zpravidla v hostinci u Hrtáňů.

V roce 1925 byla v Ústí pět let po vydání zákona č. 80/1920 Sb. založena obecní kronika. Vedl ji velmi pečlivě správce školy Jan Janáček po mnoho let. Spolu se školní kronikou, kterou založil po svém nástupu do Ústí učitel Václav Živocký, je cenným dokumentem o vývoji obce.

Roku 1927 začal dramatický odbor Sokol pořádat ochotnická divadelní představení, která byla mezi obyvatelstvem velmi oblíbená. To byl již znám ještě jeden druh zábavy a poučení - rozhlasové vysílání. Roku 1927 měli rozhlasový přijímač v Ústí již v sedmi staveních. Většinou se jednalo o jednoduché krystalové přijímače anebo o jednolampová radia. V roce 1936 bylo v Ústí 18 radiopřijímačů.

Již od roku 1920 se stalo v Ústí neodmyslitelným zpestřením podzimních a zimních večerů pořádání poučných přednášek z různých oborů lidské činnosti, historických, cestopisných, přírodopisných, jejichž součástí bývalo zpravidla promítání diapozitivů. Přednášky se konaly v hostinci u Hrtáňů anebo ve škole. Jejich součástí bývalo promítání diapozitivů s pohádkami a proto se přednášek hojně účastnila i školní mládeže. Přednášeli obyčejně učitelé Dančák, Lehký, Macháček, Misárek a j. ze Vsetína i jiných míst.

Spolky

Nejstarším spolkem v Ústí byl dobrovolný hasičský sbor. Návrh na jeho zřízení přednesl v obecním zastupitelstvu P. Šimara dne 1. prosince 1920, ale až počátkem následujícího roku byly podniknuty konkrétní kroky. Do té doby zasahovali při požárech v Ústí nejčastěji hasiči ze sousední Janové, kteří přijeli obvykle dříve než hasiči ze Vsetína. Obecní rada v Ústí za každý takový zásah zaplatila janovským hasičům pohoštění v obecním hostinci. O založení dobrovolného hasičského sboru v Ústí jednala dne 13. února 1921 veřejná schůze občanů, kterou svolala obecní rada. O významu hasičských spolků na ní promluvil náčelník Vsacké hasičské župy č. 45, řídící učitel František Plachý z Liptálu. Hned po přednášce se ustavil přípravný výbor, který vypracoval stanovy. Ty byly schváleny zemskou správou politickou v Brně 1. dubna 1921.


První hasičský výlet, v pozadí Vávrova chalupa č.24, 1921.

Hasičů bylo zpočátku kolem 30 a cvičívali vždy v neděli časně zrána pod vedením horlivého velitele Jana Trlice č. 27. Pořizování potřebné výzbroje a nářadí pro přílišnou drahotu nebylo nijak snadné. I přes nepříznivé poměry byla v roce 1923 postavena hasičská zbrojnice. Byla odevzdána veřejnosti spolu s nově pořízenou hasičskou stříkačkou v neděli 15. června 1924 za účasti hasičských sborů z okolí. Ve vížce zbrojnice byl umístěn zvon přenesený ze zbořené dřevěné obecní zvonice. Ta stávala v rohu školní zahrady naproti Merendově lípě a musela ustoupit stavbě školy. Vnitřek zbrojnice byl rozdělen na dvě místnosti. Zadní, menší z nich, byla určena pro dobytčí váhu.


Hasičské cvičení s první ruční stříkačkou, 1923.

V roce 1936 koupil sbor novou motorovou stříkačku od firmy Stratílek z Vysokého Mýta za 17 OOO Kč. Při hasičském cvičení 12. července byla stříkačka slavnostně předána svému účelu.

Dne 27. dubna 1924 byla v Ústí ustavena odbočka tělocvičné jednoty Sokol ve Vsetíně. Přihlásilo se do ní 254 členů, kteří horlivě navštěvovali sokolská cvičení v hostinci u Hrtáňů pod vedením svého náčelníka Čurdy. Starostou pobočky Sokola byl řídící učitel J. Janáček. Hned následujícího roku 2. srpna jednota Sokola uspořádala na Pisklákově louce pod Zárubkem veřejné cvičení, kterého se zúčastnily sokolské skupiny z obcí Liptál, Jablůnka, Hovězí, Halenkov, Nový Hrozenkov a Velké Karlovice. Pečlivě připravené cvičiště a hlediště s tribunami posloužilo průběhu slavnosti jen zčásti. Cvičení narušil vytrvalý déšť, který druhého dne proměnil Bečvu i její přítoky v kalný veletok, který strhával a ničil výsledky mnohaleté práce. VIII. všesokolského sletu v Praze ve dnech 4. - 6. července 1926 se zúčastnili z pobočky v Ústí jedna žačka, dva dorostenci, dvě sestry a pět bratrů. Vystoupení členů Sokola zpestřovalo zpravidla oslavy 28. října. Od roku 1927 začal dramatický odbor pobočky Sokola pořádat divadelní představení na vlastním jevišti u Hrtáňů. Na některých představeních se podíleli také žáci místní školy.


Členové hasičského sboru, zleva, první řada: Pavel Fojt č.25, Josef Trlica č.84, Jan Trlica č.1, neznámý, Karel Trčálek č.3, Josef Štacha č.23, druhá řada: Jan Labaj č.22, Josef Trlica č.78, Karel Trčálek č.4, Jan Šrámek č.55, Josef Hrtáň č.72, neznámý, Josef Trlica č.19, Jan Šimara č.9, Antonín Hlubík č.18, Pavel Hlubík č.18, Pavel Brhlík č.7, třetí řada: Josef Šimara č.47, neznámý, Jan Jančálek č.63, Jan Šťastný č.52, Pavel Fojt č.80, Karel Trčálek č.99, Jan Surovec č.64, za stříkačkou: neznámý, Antonín Fojt č.82, Jan Mikuš č.46.


Stříkačka hasičského sboru z roku 1936.

Na základě stanov schválených 30. prosince 1931 Zemským úřadem v Brně, se dosavadní pobočka Sokola v Ústí stala samostatnou jednotou. V té době v ní bylo 46 mužů, 13 žen, 5 dorostenců, 6 dorostenek, 11 žáků a 20 žaček, celkem více než 20 % všech obyvatel Ústí. Ke cvičením se scházeli v sále hostince u Hrtáňů. Slavného IX. všesokolskéhos letu v Praze v roce 1931 se zúčastnilo 8 mužů, 8 žen a 2 dorostenky. Jedním z nejaktivnějších cvičitelů Sokola byl po dlouhá léta Jan Šimara z č. 9 (* 26. 7. 1902).


První cvičenci Sokola Ústí, sedící Jan Šimara č.5, stojící zleva: Josef Śimara č.5, Jan Trčálek č.49, Jaroslav Trčálek č.83, Jan Mikuš, Josef Skalka, Bedřich Čurda, Josef Hrtáň, Karel Trčálek č.45, 1924.


Okrskové cvičení Sokola, prostné žaček, 1925.

Dne 2. března 1930 schválil zemský úřad v Brně stanovy Včelařského spolku pro Ústí u Vsetína a okolí. Při svém vzniku měl spolek 5 členů. Dne 17. dubna 1930 se konala ustavující valná hromada a na členské schůzi 27. dubna 1930 byl jeho předsedou zvolen rolník Josef Galda z Ústí č.30, místopředsedou Jan Srněnský č.15 a dalšími členy výboru byli zvoleni Jan Janáček, Karel Trčálek a Karel Zajíček. Spolek zajišťoval pro své členy včelařské potřeby, zejména pak levnější cukr,pečoval o šíření nových poznatků pořádáním přednášek a kurzů. Výhodné pro členy bylo i pojištění jejich díla. Byla založena i odborná včelařská knihovna. Pro potřebu členů i pro výsadbu na obecních pozemcích byly zakupovány medonosné rostliny.

Koncem dubna 1932 měl Josef Galda 10, Jan Janáček 3, Jan Srněnský 6, Jaroslav Trčálek 1, Karel Trčálek 5, Karel Zajíček 6 a Jan Závodný 6 včelstev.

Koncem roku 1938 bylo ve spolku sdruženo 20 členů, z toho 6 z Ústí, 11 z Janové a 3 ze Seninky. Na počátku roku 1939 měl být spolek v rámci reorganizace moravských včelařský spolků jako nejmenší spolek v tehdejším okrese Vsetín, ale nakonec k tomu nedošlo. V roce 1942 se jednalo rovněž o osamostatnění včelařů z Janové a Seninky a později o přejmenování spolku na Včelařský spolek pro Johanovou a okolí. Ani tato změna se však neuskutečnila.

Výsledky včelařů nebyly ovšem stabilní. V zimě 1939/1940 měl spolek 25 členů, z toho 16 z Janové, 7 z Ústí a 2 ze Seninky. Členové zimovali 152 včelstev, z toho 11 v "budečácích" se zámky 39/24, 140 v moravských stojanech a 1 v klátě s dílem nerozborným. Mimořádně krutá zima způsobila velké ztráty. Zahynulo 33 včelstev. Sklizeň medu byla nepatrná. Od jednoho včelstva bylo získáno v průměru 0.5 kg. V zimě 1943/1944 bylo zazimováno 198 včelstev.

Spolek šťastně přečkal i dobu německé okupace. Zanikl v roce 1957, kdy jeho členové přešli do základní organizace Čs. svazu včelařů.

Výstavba

Stavební ruch v obci se sice po roce 1918 zvýšil, ale složitá sociální situace většiny obyvatel neumožňovala jeho rozvinutí. O to více se však na podobě Ústí podepsaly veřejné stavby, jejichž vliv na budoucnost obce nebyl vždy jednoznačně prospěšný - zejména pak stavba dráhy.

Pokud jde o soukromé stavby, rozvinula se výstavba rodinných domků na Dolních Výpustách. Na základě usnesení obecního zastupitelstva z 1. prosince 1920 stavitel František Gebauer vypracoval plán parcelace tohoto obecního pozemku, kde bylo získáno 15 stavebních míst. K domku č. 74, který vystavěl na Dolních Výpustách v r. 1921 Jan Uhřík, přibyly v roce 1922 domky Vincence Bělovského č. 80 a Pavla Fojta. V roce 1924 si stavěli na Dolních Výpustách své domky Jan Labaj č. 81 a manželé Josef a Jaroslava Hánovi č. 86.

V letech 1922 - 1923 provedla správa hrazení bystřin regulaci říčky Senice na katastru Ústí, zejména v ohybu pod Bogarovu lávkou. Senice tu při povodních ohrožovalka stavení č. 1, 2, 65 a 3. Obec přispěla na regulaci deseti procenty nákladu, a to dodávkou kůlů z obecního lesa v ceně 12 000 Kč.

V říjnu 1922 byl vyložen projekt stavby dráhy Vsetín - Bylnice - Brumov a o měsíc později se uskutečnila pochůzka v terénu. Podle původního projektu měla tato trať probíhat od vsetínského nádraží na pravý břeh Bečvy, na Ohradu, a pak obloukem přes Žebráčku a lokalitu Vsacko k Ústí. Poblíž Trlicovy hrobky měla trať překlenout Bečvu, silnici i dráhu do Velkých Karlovic mostem 80 m dlouhým. S tímto řešením ze strategických důvodů nesouhlasilo ministerstvo národní obrany a proti bylo rovněž město Vsetín, jehož občané by přišli o úrodné pozemky v trati Vsacko. Hlavním důvodem, proč z tohoto projektu sešlo, byla však jeho nákladnost. A tak bylo zvoleno řešení sice úspornější, ale pro obec Ústí méně přijatelné. Podle něj nová dráha v úseku od Vsetína až po Ústí využívala karlovickou trať. Obě dráhy - karlovická i bylnická a k tomu navíc dvě silnice protínaly nešťastně střed obce.

Stavbu úseku železnice od Ústí až po Leskovec započala koncem května 1923 firma Bratři Špačkové ze Slezské Ostravy, stavbu řídil ing. Karel Táborský. Dne 11. července 1923 se ve stavebním úseku Ústí vyhrotil mzdový spor mezi dělníky a zaměstnavatelem ve stávku. Mzda dělníků činila 1.40 až 1.80 Kč za hodinu, přičemž dělníci nemohli ani posvačit. Předáci zneužívali své postavení a surově dělníkům spílali. Práce byla tak těžká, že dělníci s podebranými a zkrvavenými dlaněmi nebyli schopni pracovat déle než týden. Přesto se na stavbu hrnuli stále noví a noví pracovníci. Při práci nebyla respektována ze strany firmy základní bezpečnostní opatření. Dělníci byli nuceni v rozporu s předpisy podkopávat bez jakýkoliv podpěr 3 - 4 metry vysoký svah. Uvolněnou zeminou bylo několik dělníků těžce zraněno. Dne 10. července 1923 byl zasypán a usmrcen dělník Studeník, otec osmi dětí. Jednání dělníků o zvýšení mezd vedené s firmou v Ostravě mělo jen mizivý účinek. Zájem o práci na stavbě dráhy byl mezi obyvatelstvem obrovský. Zájemci o práci přicházeli z horních vesnic a ze Slovenska. A tak již za týden bylo po stávce. Zaměstnavatelé přidali dělníkům v průměru po 10 hal. za hodinu, avšak vymínili si, že do práce budou přijímat dělníky podle svého výběru.

Až do konce července 1924 stavba dráhy v úseku Ústí postupovala pomalu. Dokončovaly se práce v úseku od lokality Dráhy k hranicím katastru Leskovce a návoz hlíny v úseku od Galdovy cesty k silnici. Na jaře 1924 se prováděl další výkup pozemků. Za pozemky se platilo dle bonity 4 až 12 Kč za čtvereční sáh, a dále pak náhrady za hnojivo, osivo a případně meliorace. Za ovocné stromy se platilo 20 - 80 Kč za kus. Byla vykoupena obytná stavení č. 9 Jany Kubíkové za 33 000 Kč, č. 50 Josefa Bravence za 23 000 Kč a č. 52 Veroniky Šťastné za 17 000 Kč a stodola od A. Labaje za 4 500 Kč. Za znehodnocení stavení v důsledku blízkosti železniční trati obdrželi Josef Blažek č. 8 celkem 4500 Kč a Václav Pončík č. 51 1500 Kč. V roce 1926 pokračovala stavba dráhy montáží železného mostu nad okresní silnicí ve středu obce, kterou provedly železárny ze Štěpánova a montáží mostu přes Senici, kterou provedly Vítkovické železárny. Na zdi obou mostů byl použit pískovec z lomu u Stráňky, žulové kvádry do úhlů mostů byly přivezeny ze Slezska. Pod Strčkem byl postaven strážní domek nad Drahami a budova nádraží, které pak dostalo jméno Leskovec. Obě tyto stavby vedl stavitel Kubíček ze Vsetína. Strážní domek dostal později popisné číslo 91 a nádražní budova č. 92. V roce 1927 došlo při stavbě dráhy Vsetín - Bylnice v trati Čtvrtka k novému neštěstí, když byl při odkopávání půdy zasypán a usmrcen dělník Pavel Měrka z Hovězí.


Zkouška zatížení železničních mostů, 1928.


Zkouška zatížení železničních mostů, 1928.

Provoz na trati Vsetín - Bylnice, která byla pojmenována na Dráhu presidenta Masaryka, byl slavnostně zahájen dne 21. října 1928. Jízdy zvláštního vlaku se zúčastnil ministr železnic J.V. Neumann a celebrita z celého kraje. K jeho uvítání v Ústí se dostavila na nové nádraží téměř celá obec i s doprovodem hudby. Ministrovi byla připomenuta žádost obce Ústí, aby se nové nádraží jmenovalo Ústí u Vsetína anebo alespoň Ústí - Leskovec. Přes jeho příslib zůstaly úřady k tomuto požadavku netečné. Nádraží pak neslo jméno Leskovec po následující půl století, přestože leželo na katastru Ústí.

Oproti stavu na počátku 19. století se Ústí velmi změnilo. V roce 1925 bylo v obci 67 domů s popisnými čísly. Celkem 38 domů bylo dřevěných a 29 zděných. Na pravém břehu Senice bylo 63 domů a na levém 4. Téměř všechny domy byly přízemní. Jednopatrové byly ppouze tři - škola, mlýn a kovárna č. 69. Na samotách (pasekách) byla stavení vesměs dřevěná - v Rublově 3, Srní - 2, na Vrše - 5, Dlúhé - 2, Vlčinec - 3. Dřevěné domy byly postaveny z otesaných trámů. Mezery mezi trámy byly vyplněny mechem, štíty bývaly jednoduché, bez ozdob. Na střechy domů původně pokryté šindely byly po roce 1900 stále častěji používány jako krytina cementové tašky. Dřevěná obytná stavení mívala poměrně jednoduchou dispozici - býval v nich podsínek, síň, jizba, kuchyň a komora.

V roce 1926 obec postavila nový dřevěný most přes Senici poblíž jejího soutoku s Bečvou v místě tzv. dolních lávek, které odplavila povodeň předešlého roku. Na podzim roku 1926 byl postaven stejný most pod Bogarovým. Náklady na oba mosty byly hrazeny dílem Správou hrazení bystřin a dílem ze státní subvence. V měsících září a říjnu 1927 byl Správou hrazení bystřin se sídlem ve Valašském Meziříčí postaven nový kamenný jez na potoce Senici nad Bogarovou usedlostí. Původní dřevěný jez stával o 20 m níže po proudu. Na stavbu se spotřebovalo asi 200 m3 kamene z obecního lomu ve Stráňce.

V roce 1926 pokračovala výstavba na Dolních Výpustách. Obec tam postavila domek č. 83 jako náhradu za chalupu č. 48 Marie Trčálkové, která ustoupila výstavbě školy. Na Dolních Výpustách si postavili rodinné domky Veronika Šťastná č. 52, Josef a Anna Bravencovi č. 50, Josef a Františka Zbrankovi č. 87, Karel a Anna Rožnovjákovi č. 85 a Marie Barnincová č. 88. Manželé Josef a Terezie Šimarovi č. 5 si přistavěli byt s jedním pokojem a kuchyní ke stodole patřící k č. 5 a tento byt dostal č. 9. V roce 1927 si vystavěli na Dolních Výpustách rodinný domek č. 89 manželé Tomáš a Anna Trlicovi. Roku 1931 si tam vystavěl rodinný domek č. 84 Josef Trlica. V témže roce si přestavěl své dřevěné obytné stavení rolník Josef Šimara č. 5. Převážně do lokality Dolní Výpusty byla orientována výstavba rodinných domkůl i později.

Na podzim roku 1931 a v polovině roku 1932 byly opraveny a zpevněny zdi mlýnského náhonu, který procházel středem obce. Náklady zčásti hradila obec, majitel mlýna a okresní úřad. Ministerstvo sociální péče poskytlo v roce 1931 na tuto stavbu subvenci 7000 Kč v rámci tzv. "nouzových prací" k čelení proti nezaměstnanosti. V roce 1932 bylo v Ústí v průměru 30 zcela nezaměstnaných a 10 zčásti. Pro děti nezamětsnaných rodičů se ve škole vařily v zimě polévky. Nezaměstnaní, pokud byli odborově organizováni, dostávali poukázky na odběr potravin v hodnotě 10 Kč týdně. Roku 1932 se situace ještě zhoršila, když byl úplně zastaven provoz Thonetovy továrny ve Vsetíně a v ostatních továrnách byl silně omezen. Krize silně postihla rolníky, kteří nemohli svou produkci prodávat a rovněž živnostníky, neboť kupní síla byla velmi omezena. Důsledkem krize byly mimo jiné nucené exekuce majetku. Roku 1932 se v Ústí rozšířil počet požárů, v některých případech záměrně založených. Podobně jako v jiných obcích bylo i v Ústí toto žhářství způsobem jak získat hotové peníze z pojistného.

V listopadu 1935 byly zahájeny přípravné práce k rozšíření dráhy Hranice - Horní Lideč na dvoukolejnou. K tomu účelu byl mimo jiné vykoupen dřevěný domek č. 51 pod školou, který byl zbořen až na jaře 1937. Po celé délce trati od Hranic až po Horní Lideč byla navážena hlušina z výsypek ostravských dolů. Každodenně přijížděl vlak až se 40 vagony tohoto materiálu. K těmto pracím bylo přibráno také několik dělníků z Ústí. V roce 1937 rozšiřování trati pokračovalo mnohem intenzivněji. Na rozšíření zářezu trati nad Šulákovu usedlostí byla instalována úzkokolejná dráha s miniaturními lokomotivami. Desítky dělníků tam vykopaly na tisíce kubických metrů. Práce pokračovaly téměř po celý rok až do konce listopadu. Obtížný byl úsek trati pod Bečevnou. Pracovalo se tam na dvě směny při umělém osvětlení. Dělníci tam stáli po dlouhé hodiny v gumových botách v ledové vodě. V úseku Vsetín - Leskovec bylo při rozšiřování dráhy zaměstnáno denně okolo 5000 dělníků. Nezaměstnaných v Ústí a okolních obcích výrazně ubylo.

V roce 1936 obec po delších odkladech přikročila ke zřízení obecního hřbitova. K tomu byla obec vyzvána okresním úřadem ve Vsetíně již počátkem roku 1918. Nabízené místo u Trlicovy hrobky bylo pro blízkost Bečvy odmítnuto a úředně stanovená komise vybrala pro tento účel parcelu v trati Čtvrtka. Obec ji od majitele Jana Uhříka č. 74 získala výměnou za obecní pozemek ležící poblíž Bogarova stavu. Následující zimu byl hřbitov upraven a 9. května 1937 tam byl uložen první zemřelý - rolník Josef Závodný č. 31. Při pohřbu byl hřbitov vysvěcen vsetínskými evangelickými duchovními, seniorem Janem Skalákem a farářem Janem Porubjákem. Při tomto prvním pohřbu v účinkoval pěvecký kroužek z Ústí. Do konce roku bylo na novém hřbitově již sedm hrobů. Dne 14. září 1938 byl hřbitov vysvěcen i podle římskokatolického ritu.

Začátkem jara 1937 provedly Vítkovické železárny stavbu železničního mostu pro druhou kolej přes Senici a firma Reinsberg z Pardubic stavbu nadjezdu nad silnicí. Dne 2. května 1937 byl zahájen provoz na nově postavené dvoukolejné dráze z Horního Lidče do Púchova, která byla pojmenována po Milanu R. Štefánikovi. První bezplatné jízdy zvláštního vlaku se toho dne zúčastnilo také 20 ústeckých občanů.

Na podzim téhož roku tj. 17. října 1937 byl zahájen provoz na druhé koleji Masarykovy dráhy z Hranic do Horního Lidče.


(c) Obec Ústí, design by Holubec, 2002-2017